Včerejší zprávy

Média nás dnes a denně informují o zcela úžasných a skutečně skvělých nápadech, které však jsou úžasné a skutečně skvělé jen někdy. Konkrétně jen a jen tehdy, pokud napadnou právě jen někoho konkrétního, zatímco jindy (především pokud by tyto úžasné nápady napadly někoho jiného) platí pravý opak.

Tak třeba studenti (nebojte, z úplně jiných vysokých škol než těch plzeňských) vymysleli, že si budou přivydělávat poskytováním úklidových služeb jen ve slušivém negližé. Nikdo nemá rád uklízení a každého strašně otravuje, komentovala to jistě půvabná mluvčí malé, leč nápadité studentské skupinky (foto chybělo), ale každý se rád podívá na pěkná mladá těla.

No, a když se vrátíme do jedné nejmenované západočeské univerzitní metropole, kde si docela jiná maličká skupinka novopečenců taky masivně přivydělávala uklízením (čištěním fakulty, zametáním pod koberce, leštěním klik a jiných předmětů atd.), navíc s obratem, o kterým se nebohým studentům uklízečům ani nesní, zkuste si představit, že by dotyční pánové čističi pronášeli své hluboké sentence ve slušivém negližé. Vzhledem k tomu, jak strašně k smíchu byla většina z jejich promluv už takhle (páni velkomožní novopečení si byli vědomi, že čištění každého strašně otravuje, tak ho pojali aspoň co nejgroteskněji), myslím, že jejich výstup v prádle by normální smrtelník jen sotva mohl přežít. Nechť si to raději každý představí v hlubokém soukromí (např. onu nesmrtelnou promluvu strategického proděkana o budování demokracie vyhazováním řádně zvolených senátorů z práce, nebo tu o volebním programu jiného proděkana jako kandidáta na vyšší funkci), protože svíjet se smíchy, škytat a kuckat se na veřejnosti netřeba.

Naopak, jiné ze včerejších zpráv nás inspirují, že co je neštěstím pro jednoho, by bylo skvělé pro jiné. Moderátor jednoho zahraničního pořadu v zápalu komentování krmení ledních medvědů dýněmi namísto dýně omylem hodil medvědům mikrofon. Z vlastní zkušenosti vím, stejně jako reportéři jedné nikoli veřejnoprávní televize, kteří nás kdysi navštívili doma a pro účely závěrečné části televizních novin natáčeli našeho mývala, že takový opravdu drahý televizní mikrofon je pro medvídkovité šelmy (určitě i pro šelmy medvědovité) báječná hračka, která má jen tu vadu, že sice jde strašně rychle rozložit na několik částí, ale potom ji už ani nejšikovnější mýval zpátky nesloží. Naši milovaní bývalí novopečenci sice pokud je mi známo s mikrofonem neuměli, ale za to využívali (nebo spíš zneužívali) nejméně jednoho pseudostudenta (možná i víc) coby historického předchůdce mikrofonu, totiž jako hlásnou troubu. Jak musel být pěkně naštvaný onen zahraniční reportér, který se po konstatování nepoužitelnosti dýně ke zvukovému záznamu snažil komentovat v přímém přenosu aspoň posunkovou řečí. Jak nadšený a šťastný by byl naopak zbytek světa, kdyby plzeňští novopečenci (klidně i omylem) hodili včas svou podivnou hlásnou troubu nějakým ledním medvědům (v plzeňské zoo tuším nejsou, žijeme však v čase snadné a dostupné dopravy, na jejíž náklady by navíc tisíce studentů rády přispěly).

Opakování matka moudrosti, praví moudří, nám však nezbývá, nežli skromně dodat: taky jen někdy. Takové zpětvzetí zpětvzetí vlastní proděkanské rezignace (případně zpětvzetí zpětvzetí zpětvzetí zpětvzetí zpětvzetí, a tak dál, jak jen dlouho si budete přát, tedy samozřejmě ne Vy, ale onen zavilý opakovač) pochopitelně matkou, ba i jiným rodičem moudrosti bude jen velice těžko.

No, a pak taky včera vyšlo najevo, že skandál kolem uplácení voličů v plzeňských komunálních volbách byla jenom blamáž, kterou si někdo vymyslel, šlo tedy o sprostý výmysl a v horším případě křivé obvinění, což média komentovala líbivými titulky jako: „Plzeňský skandál byl jen blamáž a výmysl.“ To my samozřejmě taky už dávno víme, že „plzeňský skandál byl jen blamáž a výmysl.“ Že by to snad byla nějaká místní tradice?

« Zpět