Ve sdělovací společnosti

nebo kde vlastně to žijeme?

Kdo by si snad myslel, že v naší informační společnosti zdomácnělo slovo informace, opravdu hrubě by se mýlil. Už jsme si přece napsali, že důvodová zpráva k občanskému zákoníku s moudrostí sobě i svým autorům vlastní praví, že se vyhýbá cizím slovům, která v našem jazyce ještě nezdomácněla, takže důsledně užívá pojmu sdělení nebo údaj namísto slova informace.

Termín informační společnost podle některých patří mezi nejpoužívanější termíny popisující situace současného lidstva. Kdyby se občanský zákoník snížil k tomu, aby upravil něco moderního a současného, museli bychom se zamýšlet nad tím, zda žijeme ve společnosti sdělovací nebo snad údajové.

Lepší by asi bylo sdělovací, protože údajové by se mohlo plést s udávací (ve které občas žijeme nejen díky autorům nového kodexu). Ale nejlepší je, že se tím vůbec nemusíme trápit, protože občanský zákoník se přece nesníží k ničemu, co není opravdu staré a přežité.

Ale stejně je hezké, když si přečteme, že občanský zákoník místo slova informace používá slova údaj nebo sdělení, počíst si třeba v takovém § 384 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého si zúčastněné osoby poskytnou určitě informace (Ha!), zatímco podle § 435 odst. 1 téhož zákoníku musí i každý podnikatel na svých obchodních listinách v rámci zpřístupňování informací cosi uvádět.

Také soud podle § 667 odst. 1 občanského zákoníku poskytne dítěti potřebné informace a tak dál (v § 667 odst. 2, v § 908 odst. 3, v § 960 odst. 2, v § 1415 odst. 2, v § 1437, v § 1465 odst. 2, v § 1835 a na řadě dalších míst), § 2950 dokonce upravuje škodu způsobenou informací.

Vidíme tedy poměrně plasticky, jak důsledně se občanský zákoník používání pojmu informace vyhýbá.

Důvodová zpráva ostatně stejně kategoricky tvrdí, že se zákon vyhýbá pojmu registrovaný. Zřejmě proto ho najdeme v § 22 odst. 1, v § 29 odst. 2, v § 71 odst. 2, v § 76 odst. 1, v § 674 a opět v celé kupě dalších.

Jenže co s tím, vážení? Je ta zlovolná informace sdělení nebo údaj? Nebo nakonec něco jiného?

Autoři v důvodové zprávě vypráví, že je to totéž, jenže ti nám toho už navyprávěli a je to zhusta jinak. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/2005 používáním různých výrazů zákonodárce neoznačuje totéž, ale právě naopak, různými výrazy označuje různé věci. Co by ta informace tedy mohla být?

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1519/2012 by přece rozumný zákonodárce neoznačil totéž prostřednictvím různých výrazů. Jenže rozumný zákonodárce by nám vůbec nenadělil ty radovánky, jež s novým občanským zákoníkem máme. Takže čert sám ví, jak to vlastně v té naší sdělovací společnosti je doopravdy.

« Zpět