Večerně zklidňující

Život přináší překvapení za překvapením. Že by se snad paní komisní předsedkyně stala na stará kolena zuřivou plagiátorkou?

Když při své bílé demonstraci studenti plzeňských práv imitovali její bezpráví, použili samozřejmě řady naprosto přesných citací, autentických výroků ve smyslu: Co je to za hroznou školu? Ústavní soudnictví tam vyučují soudci Ústavního soudu! O exekucích učí exekutoři! A považte, učitelé píší učebnice! Ano, to všechno skutečně paní představující podle serveru Ihned.cz bludný balvan na cestě ke vzdělání, vyděsilo natolik, že se neprodleně rozhodla přes mrtvoly studentských snů vykročit k likvidaci jejich alma mater.

Ovšem studenti v umělecké licenci přisoudili zlé a nesympatické V.D. i jejímu věrnému doktoru Nespravedlnosti (jakákoli podobnost s osobami žijícími, nebo i profesně a politicky mrtvými, je samozřejmě čistě náhodná) také řadu výroků, jež autorsky dotvořili, ba i vytvořili.

Například: k čemu je to Vaše audiatur et altera pars? A jiné podobně vysoce demokratické hlášky. Poněkud neoriginálně, snad až plagiátorsky, je nyní paní inkviziční zopakovala v podivném materiálu, o němž je sice každému jasno, že jako celek je nesmysl a zčásti je plagiát studentské recese, ale jehož smysl (pokud nějaký má, nebo kdy měl) a právní povaha samozřejmě všem rozumným, soudným, prostě normálním lidem unikají.

Jak to řekla ona poněkud podlá, pomstychtivá, leč celkem výkonná intrikánka, stále víc a víc se zahloubávající do politiky ve snaze o získání neomezené moci: Nač se tím zatěžovat? Po nás potopa. Paní komisní nám přes propast staletí lehce plagiátorsky vzkazuje totéž. Přes mrtvoly studentských snů a ideálů se hrne za svým obskurním cílem, který normální lidé nemohou pochopit.

Opatrnější z nás se zamýšlejí (pod vlivem mediálních titulků), zda by poslední výron arogance dotyčné komisní dámy přece jen nemohl být vyložen jako nové stanovisko Akreditační komise. Nuže, vážení přátelé, nemohl.

Ač se paní akreditační snaží svět přesvědčit o opaku, nemůže Akreditační komise vydávat svá, jinak celkem zábavná, stanoviska, kdy ji napadne (třeba souhlasné stanovisko k socialistické revoluci v nějaké africké zemi a podobně). Může vydávat stanovisko vlastně jen ve dvou případech.

Za prvé, když si požádáte o akreditaci studijního programu anebo jeho prodloužení. Bez Vaší žádosti Vám soud nemůže coby nezletilci povolit manželství, i když byste se mu k nějakému ženichovi nebo nevěstě moc hodili, nemůže Vás rozvést, i když se mu Vaše manželství zdá nic moc, úřad Vám nemůže povolit stavbu, o kterou nestojíte a Akreditační komise Vás nemůže oblažit stanoviskem, když si nepodáte žádost. Ale když už stanovisko vydá, nemůže ho zítra, pozítří, ani za týden, měsíc či rok podle svého uvážení a libosti měnit, stejně jako soud nemůže vydat rozsudek, že si po roce, dvou či deseti rozmyslel původní rozvodový verdikt. Letošního 1. února Akreditační komise jakési pseudostanovisko vydala, a tím prostě vyčerpala své možnosti vesele a radostně si stanoviskovat.

Druhým případem, kdy lze stanoviskovat, je situace, kdy ministerstvo otluče komisi její nesouhlasné stanovisko o hlavu, protože je vylhané nebo nezákonné (§ 79 odst. 8 zákona o vysokých školách).

Nepravdivý a nezákonný až hanba sice únorový akreditační výplod samozřejmě byl. Jenže potom, co se 8.2. narodil i v písemné podobě, takže bylo složitější hodinu od hodiny měnit důvody pro zavraždění plzeňských práv, jak jsme toho byli svědky do té doby, stálo v něm, že Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko (byť jen do října, což jí samozřejmě nepřísluší).

Vykládat slovní spojení „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko“ za nesouhlasné stanovisko až příliš zavání výkladovými metodami pana nespravedlnostního ministra (protože podle čl. 2 mezinárodní smlouvy se Švýcarskem za veškerou právní pomoc ve vztahu ke Švýcarsku odpovídá Ministerstvo spravedlnosti, může za všechno pražský vrchní státní zástupce), jež svědčí o jeho nezměrné, ba totální, neschopnosti (kterou prozradil pan expremiér).

Nové stanovisko tedy může být (bez nové žádosti) vydáno pokud si ho vyžádá Ministerstvo školství (mládeže a tělovýchovy), protože to původní je nepravdivé (což je), nebo nezákonné (což je taky), ale současně navíc pokud je nesouhlasné, což lze z použití slov „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko“ dovodit jen v totální opilosti, tedy při masivní přemíře alkoholu v krvi, nebo naopak při stejně fatální absenci intelektu.

Ať je tedy nový komisní výplod cokoli, nové stanovisko to není. Aspoň něco už tedy víme: autorsky je to zčásti plagiát,obsahově je to blábol a právně to není vůbec nic.

Řečeno s básníkem (Františkem Gellnerem): Vy, co jste vyšli bořit, Vám zpívám píseň na rozloučenou.

« Zpět