yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Velezrádně optimistická
Anebo snad optimisticky velezrádná?Osobní mindráky a iracionální nenávist zvítězily nad odpovědností vůči vlastní zemi, pronesl dnes například pan ministr financí a vystihl tím situaci, kdy rituální obětování politických oponentů dospělo až do nejvyšších sfér.
Ústavní soud tedy bude mít pochybné štěstí, že bude moci zkoumat, zda vyhlášení amnestie nezpůsobilo například odtržení Plzeňského kraje od zbytku země (neboť velezradou přece je podle § 96 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jednání směřující proti celistvosti republiky), nebo zda tím, že nepodepsal doplněk Lisabonské smlouvy nepodřídil pan prezident naši zemi odporným cizákům (neboť velezradou je podle téhož ustanovení i jednání směřující proti svrchovanosti naší země).
Nicméně už odedávna můžeme sledovat, že nejprve je někdo nepohodlný popraven sice nespravedlivě a neprávem, byť naprosto brutálně, leč toliko mediálně, a potom, když je veřejnost náležitě zpracována, se činí úporné pokusy to udělat i doopravdy. Leckdos v naší krásné zemi by o tom měl co vyprávět, ať lidé, nebo i instituce, například vysoké školy.
Zvláštním jevem hodným politologického zkoumání je, že nikdy v minulosti za žádnou štvavou mediální kampaní nestál žádný charakterní, empatický a demokraticky uvažující jedinec, i když to tak někdy zpočátku omylem vypadalo, ale vždycky totalitní křiklouni bez sebemenší úcty k právům druhým, ba k druhým vůbec.
Bohužel mediální zostuzení odpůrců anebo prostě jen nepohodlných lidí a následně případně i jejich poprava nejen mediální, byly specialitou i těch totalitních bytostí, jež se shlédly v leninských tezích (řešení problémů závisí jen na tom, zda máme tu správnou komisi, komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje, jaké má kdo vzdělání, to rozhoduje o trestu pro něj, učil například Vladimír Iljič), takže nemůžeme čekat žádnou rozumnou úvahu od těch, kdo tyto metody sami vyznávají, poté, co je spolu s inspirativním ruským jazykem vystudovali v rámci politologie komunismu (jíž byl vědecký komunismus).
Zkuste se proto tiše zamyslet alespoň nad příklady: škoda jen, že zkušenost je tak strašně nesdělitelná.
Ale velkou, jistě velezrádnou, útěchou nám budiž to, že obvykle poté, co mediální štvanice a hony na čarodějnice dospěly do těch nejvyšších sfér, čističská zloba se na nějakou dobu znemožnila (a tedy ustala).
