Veliká věc

Kromě jiného, ač se to zdá k nevíře, nám nový občanský zákoník neuvěřitelně zjednoduší život.

Jen si představte, že ještě před Silvestrem potkáte někoho, komu byste nesmírně rádi jednu vrazili. Velmi, velmi lákavé, jenže co ty následky? Víte, co dnes stojí například umělé zuby?

Školení o novém občanském zákoníku jsou ovšem nebývale drahá. takže prostě tady je každá rada drahá, samozřejmě i ta nejlepší (počkat na Nový rok, kdy nový občanský zákoník nabude účinnosti).

Podle § 2902 nového zákoníku kdo může a má vědět, že poruší právní povinnost (například vím, že někomu jednu vrazím, čímž poruším právní povinnost nikomu neškodit), oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu škody (…).

Takže hlavně nezapomeňte na oznamovací povinnost: včas musíte dotyčnému oznámit, že hodláte porušit právní povinnost tím, že mu po Novém roce dáte po hubě.

Myslíte si, že když víte, že někomu hrozí újma, musíte s tím za každou cenu něco dělat? Tedy kromě oznamovací povinnosti, kterou máte vůči tomu, komu hodláte jednu vrazit?

Podle § 2901 (věty druhé) nového občanského zákoníku musíte proti hrozící újmě zakročit, pokud by to vyžadovaly zvyklosti soukromého života. Nezúčtoval tím nový občanský zákoník náhodou s falešnou komunistickou solidaritou?

Inu: „Ten zákon, drazí chlapci a děvčata, je opravdu veliká věc, a pan ministr, který má na jeho vypracování největší podíl, si zaslouží, abyste mu za něj byli vděčni.“

Což ovšem kupodivu nebylo řečeno o novém občanském zákoníku, jakkoli by to klidně o něm být řečeno mohlo.

Ne, to přece řekl Klement Gottwald.

I právo je zbraň, kterou můžeme odseknout samotné kořeny buržoazie, hlásal vůdce tuzemského proletariátu jindy, ať již střízlivý anebo podle zažitého zvyku spíše ne.

Právě proto má nový občanský zákoník tak zásadní význam pro náš všechny, neboť je definitivním odkopnutím komunistického práva. Jen nevím, které paragrafy jsou na odseknutí samotných kořenů komunismu nejvhodnější?

Že by onen nesmrtelný § 97 odst. 2, podle kterého se má za to, že souhlas k oddělení části těla, která se obnoví, byl udělen, a který tudíž umožňuje každému natrhat si vlasy či vousy na cizích hlavách a chlupy či nehty i jinde?

První komunisté prý hodlali sdílet ženy, podobně jako třeba kdysi piráti (vy komunisté chcete zavést společenství žen, křičí na nás, stýskají si už Marx s Engelsem v Komunistickém manifestu). Onen slavný paragraf nám konečně umožňuje svobodně sdílet některé části nejen žen, ale případně i mužů. Navíc umožňuje sdílet dokonce více částí mužů nežli žen, neboť ženy zpravidla nemají tolik vousů.

Anebo co § 2900? Vyžadují-li to (mimo jiné) zvyklosti, je každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě (mimo jiné) na svobodě.

Takže pokud je to zvykem, můžete ho zavřít, až zčerná. Že bychom komunismus překonali právě tímhle?

Anebo prostě darujme náš nový kodex nezištně Severokorejcům, a vyčkejme, který paragraf se prosadí nejvíc.

Protože „ten zákon, drazí chlapci a děvčata, je opravdu veliká věc, a pan ministr, který má na jeho vypracování největší podíl, si zaslouží, abyste mu za něj byli vděčni.“

« Zpět