Velikonoční žirafa

nám rozhodně nepomůže, a žádná jiná taky ne.

Všem Vám krásné Velikonoce, bez tragedií a smutků.
Krásné Velikonoce se spoustou vajíček, beránků a zajíčků, ale klidně bez žiraf, protože by mám stejně nepomohly.

Každý asi pochopí, proč se autoři nového občanského zákoníku nezhlédli třeba v Magdaleně Dobromile Rettigové. Ačkoli by jim mohla být blízká tím, že na celou dlouhou stranu sepsala recept na chleba s máslem, přece jen si vzala právníka (což je profese, se kterou páni autoři rozhodně nemají a nechtějí mít nic společného) a navíc by z jejích myšlenek mohlo plynout, že by snad měli být odpovědni za vady nového občanského zákoníku (neb od ní pochází slavný výrok, ať si každý sní, co navařil).

Je však opravdu zvláštní, že tvůrci občanského zákoníku vykročili až tak důsledně po stopách zrovna Boženy Němcové s její chytrou horákyní, která necestovala ani pěšky ani na koni, a navíc ke všemu ani oblečená ani nahá, a to ještě dlouho před dvaadvacátou hodinou.

Podle ustanovení § 210 odst. 2 občanského zákoníku se totiž na právnickou osobu, kterou tvoří jen jediná osoba, hledí jako na korporaci, což však podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku představuje použití právní fikce. O fikci jde, když něco či někdo něčím není, ale tváříme se, že tím je, podle § 210 odst. 2 občanského zákoníku tedy právnická osoba tvořená jednou osobou sice korporací není, ale chováme se k ní, jako kdyby byla. Ale na druhé straně hned § 211 odst. 1 stanoví, že korporace může mít jediného člena, což znamená, že jednočlenná korporace je možná.

Z toho plyne nesmírně logická konstrukce, že
- jednočlenná právnická osoba korporací není (§ 210 odst. 2), ale současně
- jednočlenná právnická osoba korporací je (§ 211 odst. 1).

Chytrá horákyně se určitě rdí studem, ne snad proto, že není oblečená, i když není nahá, ale spíš z nutkavého pocitu méněcennosti před tím, jaké dokonalosti autoři kodexu dosáhli.

Přitom se od prachu a popele té dámy žádného vděku nedočkali, naopak. I když nám sice objasnila, proč jsou nám autoři nového zákoníku tak drazí (hlupák je drahý i za maličký peníz), její výroky jinak vyloženě odrazují od naslouchání pánům autorům, o jejich skvělém díle ani nemluvě. Napsala totiž mimo jiné, že moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba vykládá anebo dokonce, že úctu se nezískáme pýchou, nýbrž laskavostí.

Autoři se jí ovšem pomstili tím, že její rádoby moudra dotáhli i bez ní k dokonalosti.

Podle důvodové zprávy totiž spojení „považuje se“ znamená taky fikci (tedy jde zase o stav, kdy něco sice nějak není, ale chováme se, jako kdyby to tak bylo). Podle § 776 odst. 3 zákona o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.) se totiž stanovy a zakladatelská smlouva považují za stanovy.

Takže tu máme stanovy, které ale stanovami nejsou (protože jsou jenom fikcí stanov). Na to by nebyla krátká jen paní Božena, ale i každá žirafa široko daleko.

Všem Vám krásné Velikonoce, bez tragedií a smutků.
Slibuji, že se ozvu až po nich.

« Zpět