Velká nemoudra

Mladí a neklidní bývalí kolegové, kteří se iniciativně a svrchovaně demokraticky pasovali i na nejchytřejší vědce v širém okolí a tudíž zcela zásadové komisaře, povyhazovali od doktorských zkoušek své kolegy a také své dřívější učitele, samozřejmě až na nepočetné výjimky (dvě?).

My prostí přihlížející samozřejmě nevíme, zda pan ředitel akademického ústavu vyškolil svou tajemnici z oboru, který sám nikdy neučil a nestudoval, tak dobře, že si na ní novopečenci posledního srpnového dne do posledního vylámali zuby, anebo zda si novopečenci po vzoru například veverek jen nachystali zásoby. To až budou někdy v budoucnu akutně potřebovat pár tisícovek (i ten milion, který si prý podle zlých jazyků v rámci usilovných úspor přes léto porozdělovali na odměnách, jednou vyschne) a hbitě vytáhnou, že paní ústavní tajemnice studovala podstatně déle, než měla, v podstatě nic moc nepublikovala a ještě měla školitele z docela jiného oboru (správní právo), než sama studovala (rodinné právo), takže se u ní objevuje podivuhodná kumulace pochybení, jež nutně povede k odebrání akademického titulu (a před tím k psaní dopisů sice zcela nesmyslných, leč univerzitě velice draze účtovaných).

Čímž ovšem rozhodně nemá být vyjádřen ani stín antipatie k Akademii věd (nebo jejím ústavním ředitelům či tajemnicím). Právě naopak. My, kteří jsme si loni užívali prorockých blábolů (některými renomovanými právníky označovaných jako „plzeňské třeštění“), si jistě spokojeně, vděčně a rádi zalistujeme třeba zakládací listinou berlínské Akademie věd (z roku 1700). Prezident Akademie je podle ní povinen ze všech svých sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, čarodějnic, vodních vil, ba i bludiček. Na vypátrání každé z těchto příšer navíc budiž odměna šesti tolarů.

Akademie prostě vždy byly místem moudrého rozjímání a bádání, ať kdysi, nebo dnes. Stejně jako dnešní novopečené vedení plzeňské fakulty, z podstatné části etablované i na Akademii věd, přichází s objevy tolik potřebnými pro společenskou praxi, bylo tomu i v minulosti. Žádná lampa bez knotu samozřejmě nikdy ani na okamžik hořet nemůže, vyjádřila se třeba francouzská akademie věd k projektu plynového osvětlení Paříže. V roce 1878 zase výstižně odhalila, že tzv. Edisonův fonograf není nic než podvodnické břichomluvectví. Nelze ostatně připustit, dodali akademici pohoršeně, aby sprostý kov mohl nahradit ušlechtilou mluvu lidskou.

Máme prostě štěstí. Nezpochybnitelné autority nás zásobují zásadními sděleními, jež nás odvracejí od uliček nejen temných, ale dokonce dočista slepých, a umožňují nám následovat jejich autoritativní moudrost a nepotácet se bez opory v kacířské nejistotě. Ostatně, posuďte sami:

Může být, že dobu vzniku vesmíru neurčíme zcela přesně. Můžeme se splést o rok, i o pět, ne však více, nežli o deset (pravil kupříkladu Isaac Newton).

Raději budu věřit, že dva profesoři lžou, než že kameny mohou padat z nebe. Kde by se tam vzaly? (pravil americký prezident Thomas Jefferson).

Je třeba zrušit patentní úřad, protože vše už bylo vynalezeno a nic nového objevit nelze (pravil ředitel washingtonského patentového úřadu v roce 1832).

Šicí stroj je nesmysl pro pobavení bláznů (pravil tentýž).

Cca 400 lidí studovalo v Plzni velmi nestandardně a krátce (pravila Vy víte, kdo).

A tak dál.

« Zpět