Velký pátek

Z minulosti si (bohužel) pamatujeme postní páteční snídaně bývalého pana západočeského rektora s novináři. Za to, že o něm žurnalisté vůbec nepsali hezky, je pan rektor sice jen čas od času, avšak s nečekanou krutostí pěkně potrestal tím, že s sebou přivedl osobu, kterou pověřil psaním všelijakých vesměs hrubě urážlivých dopisů (jež pro něj žádný právník psát nechtěl) absolventům plzeňských práv. Pan pisatel jim v oněch hanopisech třeba psal, že jako studenti podváděli například tím, že se učitel podepsal nečitelně, nebo že ještě víc podváděli tím, že učitel neorazítkoval listiny, které se razítkovat nemají, nebo že jejich studium trvalo jen dva roky, totiž od roku 2001 do roku 2005, nebo že nějakou činnost prováděli jen měsíc, totiž od září do ledna příštího roku, a vůbec jim zcela nezištně posílal doopravdy úžasné perly.

Podobné promluvy samozřejmě přítomným žurnalistům (a nejen jim) hrubě kazily chuť, takže univerzita výrazně ušetřila na pohoštění pro ně, a takto uspořené prostředky mohla potom vyplácet pisateli oněch dopisů (podle zpráv unikajících z děravého rektorátu na veřejnost až v celkové výši přes jeden a půl milionu korun).

Nyní kupodivu prožíváme další pátek, ve kterém pan pisatel opět ohnivě, či alespoň při nejhorším vřele a teple, promluví k národu.

Měli jsme snad očekávat, že díky tomu je před námi skutečný Velký pátek, přesunutý ovšem z velikonočních časů do července? Promluvám pana pisatele budou jako obyčejně všichni rozumět, jako kdyby mluvil čínsky. Možná tak mluví, ale já čínsky nedovedu, tak to neumím posoudit. Čeká nás tedy Jí dú shóu nán ri (neboli čínsky Velký pátek, nezaměňovat prosím s velkým hloupým honicím psem, to se přece řekne aó)?

Prostě jeho promluvám nikdy nikdo nerozuměl, stejně jako nikdo nerozuměl jeho dopisům, takže čeští právníci se díky němu zdravili posměšným kroucením hlavou, ovšem jen do doby, než všechny postupně začalo bolet za krkem.

Co nás tedy zcela mělo čekat na oné červencové tiskové snídani? Podle některých zprávy zcela převratné: pan pisatel po tisící první zopakuje, že pět děleno dvěma je šest (neboť podle jeho dopisů je zkušební komise, sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů usnášení schopná při účasti poloviny svých členů, schopna se usnášet, pokud je přítomno, a teď pozor, vzpomeňte si: šest jejích členů, že v Plzni, nebo aspoň na rektorátě, neplatí všelijaká ustanovení různých zákonů (třeba § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách, podle kterého se studium neřídí správním řádem, nebo § 57 odst. 8 téhož zákona, podle kterého vysokoškolský diplom není osvědčení, nebo § 76 odst. 5 správního řádu, podle kterého se adresát usnesení proti němu může odvolat), protože podle něj je vysokoškolský diplom osvědčením, které lze zrušit podle správního řádu usnesením, proti němuž se nedá odvolat (většina lidí se pořád marně ptá, proč si přece jen tehdejší pan rektor nenajal na psaní takových dopisů nějakého právníka, odpověď je ovšem až dětsky prostá: žádný právník se totiž nedal).

Anebo bude všechno jinak, a my zůstaneme v němém údivu tupě zírat, neboť jsme se hluboce, ale opravdu hluboce mýlili, protože pan hanopisník nezopakuje ony myšlenky tak hluboké, že nikdy neproniknou na povrch, po tisící první, ale bude nás všechny šokovat a dokáže nám náš fatální, lehkomyslný omyl, neboť je zopakuje již po tisící druhé či dokonce po tisící třetí (protože jsme se v sečítání stovek stále stejných výroků prostě mýlili)?

Nebo snad věren principu, že s ohledem na přísnou mlčenlivost, kterou je podle zákona vázán (tedy pokud na dotyčných místech Plzně tato ustanovení zákonů platí), nám jako obvykle prozradí něco velmi, velmi důvěrného, ba tajemného?

Zcela oddán zaryté mlčenlivosti (zřejmě stejně jako zákonům, které ji ukládají, ba i těm ostatním) samozřejmě už včera podrobně vyložil, co dnes bude překvapivě hlásat, aby to už od Božího rána mohlo svítit do temnot jako horká novinka. Vidíme, že k nové paní rektorce je stejně stoprocentně loajální jako ke starému rektorovi, jemuž taky vykecal všechna témata tiskových konferencí den, dva předem. Nebo jednal jen z nehynoucí lásky k novinářskému stavu (proč by si novináři měli hnusně kazit jeho výroky páteční chuť, když jim ji může preventivně zkazit klidně už ve čtvrtek?). Ostatně, když se něco opakuje tisíckrát, je celkem jedno, jestli se to zopakuje třeba i ve čtvrtek.

Jenže, za prvé se pan hanopisník obvykle dost odchyluje od skutečnosti, tak třeba bude pro změnu mluvit o něčem jiném, a za druhé, proč by sám lezl na tiskovou konferenci, když všechno jako obvykle zveřejnil už den předem?

Anebo nám třeba, jako na oné nesmírně nechutné (prý totiž příliš hořké) kávě s jednou komisní dámou, takto předsedkyní nejmenované Akreditační komise, vyzradí, že pomluvení bývalého vedení, aby ho mohli nahradit mocižádostiví novopečenci, plánovali i s onou dámou skoro dva roky?

Že by snad byla pravda nikoli ve víně, ale v kávě (pro fajnšmekry čínsky: féi)? Časem třeba dospějeme k dalším snídaňovým modifikacím, například, že pravda je ve vejcích, případně v párcích, či dokonce v klobáskách (pokud bychom chtěli zvolit vyjadřování podobně srozumitelné, jako když k národu mluví pan hanopisník, tak vejce je dán a párek báo, ba i jué, zatímco klobáska je čínsky pro změnu jen jué).

Ať je to tak či onak, zatímco čtete tyto řádky, zpravidla už víte, o čem byla řeč. Pokud ne, dovolím si Vás informovat ještě v průběhu víkendu. Ať už jsme očekávali cokoli, pravda bude jistě ještě mnohem podivnější.

« Zpět