Vepřová

Už na loňského apríla jsem si dovolil na těchto stránkách ocitovat vzácnou myšlenku pana Blaira, známějšího ovšem pod jménem George Orwell, že minulost se dá změnit mnohem snáze, nežli přítomnost.

Důkaz pravdivosti Orwellových slov nám ke škodě nás všech, především však celé plzeňské právnické fakulty, jejích učitelů, absolventů i studentů, bývalí páni novopečenci poskytli v míře vskutku nevídané. Všechno, co předcházelo jejich převzetí moci na fakultě, bylo rázem špatně, samozřejmě až na několik výjimek.

Nestandardně, ba podvodně, podle nich totiž studovali prakticky všichni studenti, avšak samozřejmě kromě nich samotných.

Možná si ještě někdo vzpomene, jak objektivně a nestranně hodnotili coby členové prověrkové komise sami sebe a svá vlastní studia, případně studium svých manželek či partnerů, ať již registrovaných nebo neregistrovaných (i jeden z bývalých proděkanů tak zcela nestranně hodnotil studia své manželky; ještě, že nebyl pod pantoflem a mohl tudíž být naprosto objektivní).

Orwell nám ovšem poskytuje vysvětlení i pro překvapující skutečnost, že pomluvy neskončily s převzetím fakulty někdy v říjnu 2009, ale pokračují prakticky dodnes, s tím rozdílem, že už celkem nikoho nezajímají a že prosťáčků schopných jim uvěřit neustále ubývá. Každá revoluce končí tím, že se u koryt pevně usídlí nová prasata, napsal totiž právě pan Orwell.

A právě v tom je jádro pudla. Víme, že slovutný novopečenský tým prokázal zcela netradiční znalosti početní. Například pět děleno dvěma je podle nich šest (komise sestávající z pěti členů, která se může usnášet za přítomnosti poloviny členů, je podle nich schopna usnášení jedině tehdy, pokud je přítomno šest jejích členů, srov. např. č.j. R-373–10, anebo č.j. R –377–10, čísla jednací uvádím po dlouhé době znovu pro připomenutí, aby snad nevznikl mylný názor, že takové hovadiny nejsou schopni dokonce ani oni). Ve věci č.j. R-576–10 spočítali, že rok má patnáct měsíců (42 měsíců je 2,8 roku), i když pod č.j. R-604–10 jim pro změnu vyšlo jen čtrnáct (28 měsíců jsou totiž podle tohoto matematického veledíla přesně dva roky) a tak bychom mohli radostně pokračovat dál a dál.

Právo ovšem umí stejně dobře jako počty, ne-li ještě o něco lépe. Správní řád podle pana náměstka, který se nejen obětoval za drahý peníz sepsat několik málo odebíračských psaní (a navždy si tak zničit právnickou pověst), ale jako expert i vyučovat správní právo, nestanoví (cituji: „naštěstí“) žádné lhůty, ve kterých musí správní orgán rozhodnout, ačkoli v jeho § 71 odst. 3 se praví, že nelze-li rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat ho do třiceti dnů. Abych byl spravedlivý, možná jim nakonec došlo, že škola není žádný správní úřad a nemůže rozhodovat, a jestliže není úřad a rozhodovat stejně nesmí, pak je opravdu jedno, kdy to udělá.

Podle bývalého novopečenského pana proděkana, který se podujal k učení pracovního práva, se v zákoníku práce nepíše nic o odborech a tudíž odborům není nic do ukončování pracovního poměru se zaměstnanci. Pokud zákonodárce v § 61 zákoníku práce stanoví pravý opak, je to zřejmě jeho smůla.

Takže stručně, počítat neumí, právo taky neumí.

Neumí však ani sedět na židli, aspoň na té vysněné. Situace, kdy se u koryt pevně usídlí nová prasata, tudíž nenastala. Jejich posez byl totiž tak nekvalitní, že už u koryt nesedí.

Jestlipak umí sedět aspoň na lopatě?

« Zpět