Veřejně diskusní

Včerejší veřejná diskuse na téma tajnosti plzeňských práv opravdu mnohé slibovala. Někteří se domnívali, že by tam mohl oblíbený plzeňský pseudostudent, který se vnucuje kamkoli, takže ani na takovéhle akci nemůže chybět, mohl přednést zásadní přednášku na téma: Jak se stát z úplné politické nuly úporným pomlouváním svých spolužáků a kantorů úplnou politickou nulou, že by nejmenovaný soudce mohl přednést pokrokovou přednášku o přednostech umaštěného notesu před elektronickou databází, či aspoň poradit stovkám studentů vyhnaných z fakulty poslední křečí bývalého novopečenského vedení, jak si snadno a lehce zajistit návrat (protože soudcovská dcerka se na rozdíl od oněch stovek ostatních vrátit smí, dalo by se to možná transparentně řešit adopcí, no a brát sociální dávky na dvěstě dcer, to bych se asi klidně vybodl i na soudcovský plat).

Jenže nakonec veřejnosti předhozený seznam prioritních diskutujících vedl jako obvykle k tomu, že se slušný člověk takové společnosti radši vyhnul, tedy kromě těch, kteří tam prostě museli ex offo. Když už se nový pan děkan nezbavil podřízeného, který ho soustavně pomlouvá, asi tam zavítat musel, a panu rektorovi a pár studentům nejspíš taky nic jiného nezbylo. Vzhledem k tomu, že početná veřejnost se na zmíněné veřejné diskusi radši v podstatě nekonala, zůstaly nám slibované tajnosti i nadále utajeny, a možná, že to tak je lepší. To nejkrásnější, co můžeme objevit, je tajemno, řekl přece už Albert Einstein (sice jen velký fantasta by si uměl představit, že by novopečenci dovedli vyplodit něco aspoň maličko pěkného, ale naděje umírá poslední).

Když jsem na sklonku horkého léta nebo aspoň v teplém podzimu zuřivě zavíral okna auta při občasném projíždění širými lány, na něž přičinliví a zodpovědní zemědělci rozmetali hromady hnoje, vůbec mě nenapadlo (určitě to nenapadlo dokonce ani ty zemědělce), že by tím pohazováním mrvy pole vlastně zásadně čistili (proč by nás to konec konců mělo napadat, když je to taková totální pitomost). Novopečenci se ovšem snažili (marně) národ přesvědčit, že kydáním špíny na své kolegy a bývalé kolegy, spolužáky a bývalé spolužáky, a celou fakultu se tato fakulta nebývalou měrou očistí, což je stejná pitomost jako v případě širého lánu a taky to podle toho dopadlo. Kdyby snad někdo vábil zvědavou veřejnost na předváděčku hnojometného vyčištění velikého lánu, asi by jeho smradotvorná iniciativa mnoho nadšených pozorovatelů nepřilákala. Tak se nedivte, že ani v Plzni se nenašlo moc lidí, které by zajímala převratná sdělení typu: prorokovali jsme tohle i tamto, ba i ono, a představte si, pro změnu to zase už nevyšlo (takže veřejnost má absenci a dokonce i média pro změnu poctila zmíněné setkání několika málo pamětníků na vlastní zlobu, nenávist a podrazy sice nebývale okázalým, ale zato plně zaslouženým nezájmem).

Na druhou stranu není ani nejmenší důvod k pesimismu. Sice jsme nedostali odpověď na otázku, kdo že se tedy těm tisícům pomluvených studentů omluví, když se nakonec nic neprokázalo (byť taková otázka padla). Ale na druhou stranu se zase při příležitosti zmíněné pseudoveřejné diskuse sešli v jediné hotelové místnosti například všichni přívrženci návrhu nového občanského zákoníku z celého světa, možná i přilehlých planet (tři?). Ani ona veřejná diskuse nebyla přitom zdaleka tak strašná, jak by si nezaujatý a neinformovaný člověk mohl myslet, protože do hotelové místnosti určené k diskutování naštěstí doléhal zpěv koled, jímž si tisíce Plzeňáků udělaly ve stejné době radost.

I zprávy ze světa nám včera přinesly mnohé naděje. Ukázalo se totiž, že některé kočky se sice robotických vysavačů bojí, ale jiné se na nich vozí a dokonce je umí celkem perfektně ovládat (zpráva ovšem neříká, zda kočky umí ovládat čisticí roboty typu Dutohlav s rourou nahrazující hlavu, nebo jen roboty vyhlížející jako obyčejný vysavač). Protože kočky jsou nesmírně sympatická a moudrá stvoření, lze očekávat, že nedovolí robotickým čističům a leštičům žádné zhovadilosti. Takže se snad blýská na lepší časy.

« Zpět