Věřit nevěřit

Ještě, že nás média informují vždy správně. Nebo že by to bylo trošku jinak?

Samozřejmě nemáme dost informací.
Samozřejmě se můžeme jen domnívat.
Samozřejmě se můžeme jen dohadovat.

Faktem je, že média jinak zahlcená lítostí nad již druhým funkčním skonem ministra nespravedlnosti propustila zprávu, že nový (zdráhám se napsat: novopečený?) pan ministr školství zrušil rozhodnutí svého předchůdce o prodloužení akreditace magisterského studijního programu plzeňských práv do roku 2016 a prodloužil ji jen o rok (s tím, že samozřejmě může být podána další akreditační žádost k rukám laskavé paní profesorky).

Jak jsem si dovolil uvést, jsme v říši dohadů, odkázáni jen na zprávy z médií.

Pokud si vzpomenete, bývalý ministr školství vyhlásil veřejně do televize rozhodnutí svého ministerstva o prodloužení akreditace 9. března 2012 v časném dopoledni.

Podle § 96 odst. 2 správního řádu usnesení o zahájení přezkumného řízení (kterým může nadřízený orgán správní rozhodnutí zrušit) lze vydat nejdéle do dvou měsíců ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu zahájení přezkumného řízení (tedy o rozporu rozhodnutí s předpisy).

Rozhodnutí ministerstva vyhlásil ministr školství osobně, lze tedy usoudit, že tím, že ho četl, dozvěděl se o něm, o jeho obsahu a podobě. Změna v osobě ministra samozřejmě na běh prekluzivní lhůty nemá žádný vliv, protože z hlediska správního řádu ministr není člověk, ale funkce (soubor kompetencí).

V normálním světě nejdéle dva měsíce ode dne 9.března uplynou dne 9.května.

Pokud si tedy nový pan ministr počínal tak, jak se píše a říká, mohou být motivy jeho postupu nejrůznější.

Dnešního rána totiž opakovaně padl pan ministr nespravedlnosti, a vláda tudíž ministra nespravedlnosti už nemá. Že by snad pan kolega ze školství mínil zaskočit?

Bývalý středočeský hejtman si posteskl, že je pouhý čudla a že kupodivu není stíhán žádný sumec, například nějaký ministr. Že by se tedy panu ministru školství zachtělo přispět k morální očistě národa tím, že by se rozhodl být oním sumcem, protože co už by mělo být trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby, když ne zrušení rozhodnutí po uplynutí prekluzivní (česky propadné) lhůty k jeho přezkoumání?

Anebo zastává názor, že nadřízený musí předčít podřízené dočista ve všem, a že když bylo na paní komisní šéfovou podáno asi třicet trestních oznámení (aspoň co já vím), na něj jich musí být podáno mnohem víc?

Nebo si v rámci kontinuity přeje, aby i proti němu masově demonstrovali studenti?

Nebo se příliš sžil s tím, že ministr (ovšem jen ve veřejném právu!) není člověk, ale funkce?

Vážně máme věřit médiím, že pan ministr je takový, hm, jak jen to říci slušně, prostě takový?

Zdá se, že nejspíš ne.

Zdá se totiž, že je to trochu jinak, než se mluví a píše, a že slavné počítání pana nespravedlnostního náměstka (podle kterého mají různé roky odlišný počet měsíců, ba někdy i tentýž rok má odlišný počet měsíců) je trošku nakažlivé.

Onen televizní rok, který byl novým panem ministrem poskytnut, má tuším šestnáct měsíců. Během nich mají být učiněny všechny kroky k tomu, aby studenti mohli dostudovat, například na své na základě nové žádosti akreditované fakultě.

« Zpět