Věštírny

Koncem minulého týdne v článku na ihned.cz, nadepsaném velmi logickou otázkou Václava Klause mladšího, proč vadí pan Bátora, zatímco exkomunistka Dvořáková nevadí, který se obratem prosadil jako nejčtenější, bylo zkonstatováno, že posledně jmenovaná paní prý prokázala na plzeňských právech, že někteří studenti studovali rychle a jiní (tuším jeden?) zase opsali své práce.

To není bohužel nic neobvyklého, dokonce i pan spravedlnostní náměstek se nakonec ukázal být rychlostudentem (podle vlastního životopisu v letech 1995 až 2000 totiž studoval hned dvě vysoké školy, z toho jednu jen dva roky).

Zdá se tedy, že jako rychlostudent práv a pomalostudent doktorského studijního programu byl skutečně optimálním lovcem magisterských rychlostudentů a doktorských pomalostudentů svého typu, takže je celkem s podivem, že při tak hluboké, lze říci intimní, znalosti jak rychlo, tak i pomalostuden­tství, vlastně nikoho neulovil.

Vzhledem k tomu, co všechno paní televizní profesorka původně prorokovala (mafie řídí fakultu a skrze ni ovíjí stát svými sítěmi a podobné nesmysly), však stojí za to se zamyslet, jak to vlastně s tím věštěním je.

V antické Dodóně například kněžky lezly na dub, aby zblízka naslouchaly ševelení listů, případně vrkání holubic a odhalovaly tím budoucnost. Paní televizní profesorku jsem na dub, ba ani jinou dřevinu, kupodivu lézt neviděl.

Přitom se prý už i její známí bojí otvírat sardinky, aby na ně z plechovky nevykoukla, protože je prostě všude (jak sama skromně informovala národ tuším někdy 18.7.).

Protože jsou to její známí, neradi by se spletli a tak se určitě obávají, aby ji tam nepřehlédli a nezapomněli ji pozdravit (že by teď známí paní televizní profesorky pro jistotu, aby se nespletli, zdravili všechny sardinky v konzervě?).

Kdyby lezla na dub naslouchat listí, určitě by to někde odvysílali (hrdinná vyšetřovatelka statečně trhá mafiánské sítě ovíjející už nejen náš stát, ale i naši přírodu, zejména síť vystupující pod jménem jmelí, případně: hrdinná vyšetřovatelka obětavě prokazuje, že žádný strom neroste do nebe), takže tudy asi cesta nevede.

Je to celkem škoda, neboť zmíněná metoda se prý ukázala jako opravdu spolehlivá, což se o věštbách televizní profesorky říci nedá.

Ve starověkém Kolofónu pil věštec vodu z kaluží, což ho přimělo k pronášení veršovaných proroctví (zřejmě zejména, když byla louže řádně kalná).

Samozřejmě nevím, ale vzhledem k deštivosti letošního léta i předloňského podzimu by to některé televizi asi taky neušlo, a dočkali bychom se titulku ve stylu: Hrdinným popíjením odhaluje profesorka mafiánské kejkle.

Rád bych upozornil, že pokud kliknete na Úvahy a potom na Ilustrovaná II., sice tam uvidíte popíjející paní profesorku, a to zdatně, ale především hrdinně (sedět a popíjet se studenty, kteří udávají své spolužáky a vůbec jim provádějí jen to nejhorší, stejně jako s učiteli, kteří udávají kolegy a to nejhorší provádějí nejen kolegům, ale právě i studentům, totiž vyžaduje nemalé hrdinství).

Při bližším zkoumání se však popíjená tekutina jeví jako víno, v horším případě moč, a jako voda z běžné louže fakt nevypadá. Takže ani tudy cesta zřejmě nevede.

Pokud jste však zahlédli popíjení z louže, prosím, opravte mne.

Jako nejvíce pravděpodobné se tedy jeví řešení, které v radostném starověku objevili ve Farai (nejde o spodní prádlo, např. tanga Farai, ale o antické město nedaleko Sparty, zmiňované už Homérem). Věštbychtivec zaplatí věštci tučný peníz a potom prostě odejde. Věštba je obsažena v prvních slovech, jež po zaplacení uslyší na ulici.

Takhle nějak to muselo být: televizní profesorka musela někde něco zaslechnout. Pan spravedlnostní náměstek přece zřejmě omylem či z prosté bujarosti vyprávěl, jak se pozdější a dnes už navždy bývalí novopečenci po plzeňských hospodách dohadovali ve stylu: jo, kdyby studenti a naši kolegové učitelé aspoň trochu podváděli, mohli bychom je udat a urvat tak nějakou tu lukrativní funkci, ke které se vlastní pílí v životě nedostaneme.

A víte, jak to bylo ve věštírně ve Farai: věštba je obsažena v prvních slovech, jež po zaplacení uslyšíte na ulici.

« Zpět