Víkendové merde

Víkendové zamyšlení jsme tu už měli, tak nastal čas na změnu.

Jak pravil sice klasik, ale jinak podezřelý rychlostudent práv (nějaký Jan Werich to byl), tím, že nemají H, Francouzi o hodně přijdou (Rusové konec konců taky, protože ho postrádají rovněž). Mimo jiné proto musí místo krásně jadrného slova od H říkat celkem nelibozvučné merde (zatímco zmínění východní Slované si vypomáhají slovem pamjót, psaným ovšem azbukou, v němž se taky žádné u nich neexistující H nevyskytuje).

Páni, ptá se jeden druhého, od čeho tak strašlivě smrdíš? Od práce, zní lakonická odpověď. A co tam, člověče, děláš? nedá pach spát zvědavému tazateli. Kdyby ten druhý byl Francouz, odpověděl by nyní: Ále, merde.

Dáma, jež upadla obličejem do čehosi páchnoucího, si šťastně oddychne: Bože, vždyť je to, hm, merde, ještě, že jsem do toho nešlápla!

Co děláš? ptá se jeden učitel na plzeňských právech druhého v době panování nynějšího pana ministra, případně jeho statutárního proděkana (ať už to znamená cokoli, neb žádná taková funkce neexistuje), tedy ještě před nevratným odchodem zmíněných akademických funkcionářů do akademického propadliště dějin, avšak již po úsporné úpravě učitelských platů (s odůvodněním, že nejsou peníze zkrátili totiž novopečenci některým učitelům mzdy až o 90%, někdy i víc, a aby nemuseli lhát, že peníze nejsou, takto ušetřené peníze si iniciativně rozdělili mezi sebe a své naštěstí velice nepočetné příznivce, takže pak opravdu už nebyly).

Co dělám? opáčí kolega postižený masivní mzdovou úsporou, co bych asi tak dělal? Merde! Člověče, užasne tazatel, a kde na to při tom platu bereš materiál?

Podobných vtipů je přehršel, leč, jak se zdá, s rokem 2012 s nimi bude definitivní konec, a to i kdyby se mayským kalendářem a Nostradamovými proroctvími předpovězený konec světa o zimním slunovratu přece jen nezodpovědně nedostavil.

Neboť každý má právo na ochranu osobnosti nyní, a bude ji mít ještě víc i po přijetí nového občanského zákoníku, který by měl začít devastovat náš život právě od začátku roku 2013. Jeden vládní poslanec se ovšem vyjádřil, že si myslí, že to tak horké nebude, protože jen ty nejkřiklavější nedostatky se budou napravovat nejmíň deset let (jak jsem si dovolil ocitovat v úvaze Profesorská).

A podle dnes už proslaveného § 111 má každý právo na důstojné zacházení s tím, co pochází z jeho těla (a také právo se dozvědět, jak s tím bylo naloženo a zda to bylo dost důstojné). Ačkoli důvodová zpráva v této souvislosti výslovně zmiňuje jen moč, nepochybně dojde i na další produkty.

Tak si, prosím ještě rychle zavtipkujte o, hm, pamjótoch (aby si snad někdo nemyslel, že nadržujeme Francouzům), dokud se to smí.

« Zpět