Víkendově pavědecká

Jeden nesmrtelný, byť bohužel velmi nedávno zesnulý, autor napsal, že myšlenky jsou jako móda. Je to tak, všichni něčemu věří, zcela bez ohledu na to, jestli je to pravda, nebo není, a všichni tomu postupně věřit přestanou (to pořád ještě napsal on).

Tak třeba zkuste hádat, o čem byly napsány a řečeny například následující nesmrtelné věty a kdy?

Je třeba se vším důrazem varovat před blížící se, hrozící či dokonce už nastupující krizí. Kdo tvrdí, že vše je v pořádku, je sebevrah, nebo zločinec. Je třeba bez ohledů i skrupulí poukázat na to, že taková krize nám nespadla z nebe, že není dílem přírody, ale je že ji způsobili a působí zcela konkrétní jedinci, s nimiž je nutno se vypořádat, ale v prvé řadě je potřeba je zbavit všech možností a prostředků, aby hrozbu mohli završit, nebo prodloužit. Je naprosto nezbytné od nich očistit instituce, v nichž působí pro svůj prospěch, přinášející nebezpečí všem ostatním, a nebezpečí hodnotám, jež ostatní chtějí vyznávat. Není možné se spokojit jen s očistným chirurgickým řezem. Důsledná a nekompromisní očista je nezbytná, ale není postačující. Je potřeba ukázat cestu z krize, kam jsme byli zavlečeni, cestou promyšlených a důkladných, předem připravených reforem. Je třeba neustále poukazovat na to, kdo tuto krizi způsobil, a hlavně na ty, kteří nás z ní jedině mohou vyvést. Když se kácí les, létají třísky a nelze brát ohled ani na univerzitní prostředí. Naopak, to může nekalé rejdy těchto škůdců úspěšně skrývat. Nemůžeme opustit své posty, dokud nebude očista dokončena. Musíme přijmout náročnou řeholi veřejných funkcí, třeba proti své vůli, abychom očistné procesy završili a udrželi reformy v chodu. Nelze-li instituci účinně očistit, zrušte ji. Možná je lepší ji zrušit rovnou. Zákon nesmí bránit očistě.

Už víte? Nebojte se, o plzeňských právech to tentokrát kupodivu, okamžik napětí, nebylo.

Tyto věty jsou staré od sedmdesáti tak do sta let. Vyslovili nebo podpořili je americký prezident Woodrow Wilson nebo Theodor Roosewelt, stejně jako nositel Nobelovy ceny za literaturu a vícenásobný anglický premiér a ministr Winston Churchill. Některé z těchto zapálených vět pronesl (možná je napsal?) zakladatel Stanfordovy Univerzity Leland Stanford. Když se Graham Bell zrovna nehrabal v zamotaných drátech a trestuhodně neplýtval časem při vynalézání telefonu, halasně tyto názory podporoval. Když právě zbytečně nefantazíroval o letu na Měsíc, válce světů či o neviditelných lidech, i H.G.Wells hlásal tyto korektní očistné myšlenky. Když G.B. Shaw nevykřikoval do světa svá moudra o tom, že zdravý je ten, koho bolí po každé něco jiného, nebo že každá velká pravda se pozná podle toho, že začínala jako rouhání (nebo že mluví-li muž o nezištnosti svého úsilí, je to jako když žena tvrdí, že ty nádherné boty opravdu nechce, že podezíravost je moudrost hlupáků, že když blb udělá blbost, tvrdí, že to byla povinnost, že nejvyděšenější ve vězení je jeho ředitel, anebo třeba, že není nic úžasnějšího než vdaná žena, škoda, že se to manžel nikdy nedozví), hlasitě se za tyto teze stavěl. Tak to určitě byly pravdivé a jedině správné myšlenky. Taky si, jistě zaslouženě a oprávněně, získaly ohromnou a ohromující popularitu, jednak pro svou nepochybně nepopiratelnou správnost, ale jednak zčásti i proto, že se za ně postavilo tolik vynikajících osobností.

No, jen na okraj a jen pro ty hnidopichy, kteří se nechtějí spokojit s tím, že tak je to správné a tak to má být, šlo o myšlenku krize genofondu, oné krize, jež, pokud se nezdaří včasný očistý proces, povede k hlubokému úpadku celého lidstva, protože podřadní, od přírody prolhaní, záludní, méněcenní jedinci jako přistěhovalci, cizinci, Židé, degenerovaní, černoši atd. se množí rychleji než lepší a poctiví lidé (kdysi módní teorie, která toto moudro vyslovuje, a kterou všichni ti shora jmenovaní moudří, a stovky dalších, nadšeně a moderně podporovali, se jmenuje eugenika, a v současných slovnících se o ní zhusta píše jako o pokleslé pavědě, která poskytla pseudovědecký základ nacistické ideologii).

Spisovatel, který nás pozval do jurského parku i ztraceného světa a odhalil nám skandální odhalení, byl taky vědec, a mimo jiné napsal: když se hledání pravdy zamění s politickým snažením, touha po znalostech, vzdělání a vzdělávání se nakonec redukuje na pouhé usilování o moc.

No, každopádně by bylo moc fajn, kdyby ty čističské bláboly, které tu a tam vystrkují své zatím ještě dětské růžky, konečně (nebo aspoň už zase) vyšly z módy. Naštěstí časem zkoroduje i železná vůle, natož pak plechová huba.

« Zpět