Víkendově reflexní

Anebo snad (pořád ještě) Reflexová?

Nový občanský zákoník má celkem 3081 paragrafů, zhruba dvakrát tolik, než jich měl starý občanský zákoník z roku 1811 a zhruba čtyřikrát tolik, nežli jich má ten, s nímž jsme museli vydržet doposud.

Možná, že si někteří z Vás myslí, že jeho autoři toužili se zapsat do Guinessovy knihy rekordů, nebo že prostě měli jen tak obrovský smysl pro humor (věřte, že neměli), nebo že se prostě jenom zbláznili?

Myšlenka, jež inspirovala nestvůrný předpis, však byla daleko, daleko ušlechtilejší. Cílem nového kodexu je potírání zlodějů a lupičů!

Což vědí dokonce i sami odporní rychlostudenti.

Časopis Reflex nám tento týden v článku o soudružce na telefon názorně připomněl, že pravého hrdinu od pravého padoucha rozeznáme prakticky na první pohled.

Podle lecčehos, zdá se, že dokonce i podle srdečního svalu: srdce všech lidí, kteří nejsou nejlepšími a nejuvědomělejšími občany (neboť jako bojový svazek nejlepších a nejuvědomělejších občanů definovala kdysi komunisty sama československá ústava z roku 1960), jsou totiž podle zhovadilá a hnusná, napsal už v prosinci 1924 jakýsi obskurní rychlostudent, ačkoli sám jinak zcela nerevolučně hlásal, že dnešnímu světu není třeba nenávisti, nýbrž dobré vůle, ochoty a spolupráce (považte!).

Vidíme tedy názorně například mohutnou, přehlubokou propast mezi ohavnými rychlostudenty, případně podivnými studenty nebo dokonce samouky, a těmi, jimž je pronásledování všech rychlostudentů, obskurních studentů, podivných studentů a pro jistotu všech studentů nejen posláním, ale i revolučním koníčkem.

V tomto směru nám tedy navíc napovídají dokonce i ti, kdo jsou zjevně na padouší straně. Posuďte sami, co nám dále prozrazují:

Co je například naprosto charakteristické pro ty, kdo nestojí na jejich padouší straně?

Patologické odsuzování čehokoli, patologický negativismus (vše, co je teď, je špatné, ne-li ještě horší), základem všeho uvažování je nenávist, nedůvěra a neznalost. Fatální nenávist, fatální nedůvěra a také fatální neznalost: ty vytvářejí psychický svět komunismu právě podle podivného studenta Karla Čapka, který současně přiznává svou hanebnou bezradnost. Věří-li komunismus, že zradit někoho nebo ho zastřelit zezadu není zločin, pak je to něco, čemu neumím porozumět, napsal totiž. Nevím, zda se žurnalisté vemluvili v tento ohavný, nesmyslný obraz světa, nebo lhou (napsal Čapek taky).

No, a kam to ten pan podivný student dotáhl?

Že v roce 1924 vysvětloval proč není komunistou (Karel Čapek: Proč nejsem komunistou, Přítomnost, 4.12.1924), zatímco kladní hrdinové typu soudružky na telefon logicky vysvětlují, proč naopak byli komunisty.

Apropos, abychom to nezamluvili:

Myšlenka, jež inspirovala nezvladatelnou mohutnost nového občanského zákoníku, byla sama nezvladatelně ušlechtilá: Cílem nového kodexu je totiž potírání zlodějů a lupičů (což vědí dokonce i sami odporní rychlostudenti)!

A co potřebujete k potírání lupičů a zlodějů úplně nejvíc?

No přece ty lupiče a zloděje!

Čím více je nařízení a zákonů, tím více je zlodějů, pravil už blahé paměti Lao‘c (a ten studoval před těmi staletími fakt podivně rychle).

Tím více je zločinců, čím jsou zákony nesrozumitelnější, napsal rovněž.

Lao‘c byl ovšem bídný rychlostudent.

« Zpět