Víláci?

Jeden z Vás mne taktně upozornil, že bych neměl kritizovat onu dámu, jež v šeru dávných věků z duše podporovala jihoamerické bojovníky za komunismus a nyní podporuje bojovníky středoevropské, za to, že komise, které vládne, projednává osudy vysokých škol tempem jeden za tři minuty, což se mi nezdá mnoho, avšak ve skutečnosti je to prý naopak zbytečně moc.

Vždyť přece paní šéfová dávno ví předem, jak se kterou školou naložit, protože osud školy vyčte z fyziognomie jejích představitelů, případně v rámci společného věšteckého nahlížení na dno vinných sklenek (původně ovšem zaplněných).

Zpočátku jsme se, zjevně mylně, domnívali, že polednice a jiné půvabné bytůstky tuzemské provenience převzaly jako zásadní věšteckou metodu onu kdysi pradávno používanou v antickém městě Farai. Dovolil jsem si to připomenout v úvaze Věštírny z letošního 22.8. (jinak věnované zejména článku na Ihned.cz sepsanému na téma: proč vadí Bátora a exkomunistka Dvořáková nevadí, který se hbitě stal nejčtenějším článkem dne).

Ve starém Farai to chodilo tak, že se zaplatil nějaký ten peníz a věštbou pak bylo to první, co jste uslyšeli po odchodu na ulici. Jak se ale zdá, věštění z prázdného dna původně plné vinné sklenice slaví úspěchy tak nečekané, že věštci ve Farai se jen závistivě mhouří prázdné oční důlky a zlostně se kroutí ve svých zapomenutých antických hrobech. Není divu, že po jejich městě nakonec pojmenovali leda tanga.

Stejně jako kdekoli jinde, existuje ovšem i ve světě čar a kouzel přísná dělba práce.

Naše smysly například zkouší obloudit luzné víly, jimž producírování před čímkoli nezměrně sluší a jejichž účes drží i ve vichřici a průtrži mračen, zatímco věští zásadně šeredné až odporné a zlé babice.

Nepřející jazykové tvrdí, že vůbec nejlepší, ale tudíž i nejšerednější a nejzlejší ze všech byla Sibyla Kúmská. Jenže to tvrdí Řekové, kteří mají svých starostí dost a dost a navíc určitě vůbec neznají poměry například v naší krásné vlasti. Já si jako správný patriot myslím, že Sibyla Kúmská na tuzemské ježibaby prostě nemá.

Moderní doba navíc přináší mnohé zásadní změny a zejména emancipaci.

Co je to taková víla? V prvé řadě jde o bytost mdlého rozumu. Slovanský výraz víla totiž pochází od slovesa víliti, neboli být bláznivý, posedlý, šílený nebo prostě jen blbý. Krom toho je to stvoření, jež miluje se předvádět a jemuž to velice sluší a je krásně učesané (ošklivé víly se nazývají divoženky a vyznačují se naopak tím, že jsou rozcuchané a neupravené).

Když mohou v jiných zemích ženy řídit tanky a stíhací letouny, proč by jinde, třeba u nás, muži nemohli být vílami?

Připomeme-li, že víla je bytost posedlá, bláznivá, či prostě jen blbá, která miluje se předvádět, a je přitom upravena a učesána, vidíme z našich médií, že v tomto směru byly již učiněny zcela zásadní kroky.

Zatímco všelijaké prorokování je stále ještě doménou šeredných babic, v oblasti procedurování a sebeprezentace máme zcela nepochybně k dispozici nějaké ty víláky.

Poohledněte se po nich sami: pěkně učesané bytosti mdlého rozumu, jež se rády předvádějí.

Proti zlým vílám pomáhá máta či pelyněk. Že by i proti zlým vílákům?

« Zpět