Villonovská

Kdo viděl v jedné nejmenované, tentokrát kupodivu nikoli veřejnoprávní, televizi, jak novopečený pan děkan a jeho dokonce o něco novopečenější studijní proděkan s rukama ještě krvavýma od zuřivého cídění obklopeni všemi kamarády, které na široširém světě mají (šli tudíž sami, jen s jakýmsi kamarádsky se tvářícím batůžkem na proděkanských zádech) a s hrdě vztyčenými hlavami buší na dveře zákona, aby své bývalé kolegy a učitele poznovu udali, neuvěřil by, že se tak strašně báli se podepsat pod nesmysly, které na jejich urputné naléhání nakonec pan rektor přeposlal několika vyvoleným zavrženým.

Možná, že kdyby některá televize byla ochotna plýtvat drahocenným časem na zvěčnění onoho nezapomenutelného okamžiku, kdy užijí své pero, nemuseli jsme se dočkat pseudoprávnických veletočů vysvětlujících, že i anonymem lze zahájit správní řízení (dokonce i paní věštkyně, jejíž druhé já se příležitostně živí jako předsedkyně Akreditační komise, a která je skvěle vybavena studiem ruštiny nejen pro politologii, ale jistě i právo, si myslí, že anonymem zahájit správní řízení není úplně nejšťastnější nápad). Jenže je tam pořád ten problém: kdo se vydává za úřad, nepočíná si z hlediska trestního zákoníku úplně nejmoudřeji.

Takže už chápu, proč si na to museli někoho najmout, a proč to stálo tolik. Kde by se jinak našel někdo, kdo by byl ochoten zahodit zbytečky odborné pověsti a vypustit do světa hned tolik blábolů najednou? Musím ovšem přiznat, že pan exnáměstek prý do novin zhrzeně skuhrá, že mu zatím nedali žádný milion, ale sotva blbých cca 1000 korun na hodinu, takže se na ten milion pěkně nadře, kdyby na to měl celý rok, musel by dřít přes dvě hodiny denně, tak co je tohle za kšeft?

Uznejte ovšem sami: tvrdit, že když byl někdo odzkoušen atd. jen na základě vyhlášky, která prý je v rozporu se zákonem (a pokud tři bez dvou není jedna, pak ovšem v rozporu se zákonem opravdu je), nejde o jeho chybu a nelze ho nijak perzekuovat, je bezpochyby správné. Tvrdit, že když byl někdo odzkoušen atd. jen na základě vyhlášky děkana, která prý je v rozporu s jinou dřívější vyhláškou děkana, je to jen a jen jeho chyba, za kterou je třeba ho soustavně a veřejně perzekuovat, je, velmi slušně a mírně řečeno, zhovadilost (pomineme-li takové nepodstatné věci, jako je oprávnění děkana svou vlastní vyhlášku měnit: kdyby takových nepodstatných věcí v životě a právu nebylo, žili bychom v hlubokém, fatálním rozporu se spoustou dřívějších zákonů, např. těch, jež stanovily, že muž je hlavou rodiny a ředitelem domácnosti, že zuřiví, šílení, blbí a marnotratní funkcí veřejných zastávati nemohou nebo třeba jen že na vydru pohlížeti jest jako na rybu).

Postavíme-li naopak ona geniální tvrzení proti sobě, zjistíme, že nejde jen o prostou zhovadilost, ale aby se tak řeklo, o zhovadilost kvalifikovanou, totiž o záměrnou diskriminaci jen některých (jeden můj vzácný přítel, kterému dávám tyto články číst, než je vyšlu k Vám, abych se snad nedal příliš unést, při této příležitosti pronesl krásnou sentenci, kterou s jeho souhlasem reprodukuji: Jak zvláštní je, že čím méně kvalifikovaná hovada, tím kvalifikovanější hovadiny plodí). A takové věci jako selektivní spravedlnost (neboli stejně selektivní nespravedlnost), dalším cizím slovem diskriminace, účelová, záměrná, svévolná, nemají v právním státě co dělat a je třeba se jim bránit.

Jak praví básník, který se naštěstí stal bakalářem, ba posléze i magistrem, nikoli na právech, ale na fakultě svobodných umění, takže mu nehrozí, že mu titul někdo vezme, i když ho zase dvakrát odsoudili k smrti (mimo jiné i proto, že tu fakultu vykradl):

I zvíře má svou taktiku,

když cítí blechy v kožichu,

a škvora kdesi v uchu,

když po zločinu ani čuchu

(jak jinak, Francois Villon).

P.S. Protože mi všichni nakonec vzkázali, že nemají ani dost dobrý žaludek, ani dost zbytečného času a na žádné reportéry se tudíž dívat nebudou, připojil jsem se k nim. Takže nevím, jestli distributoři toho, co se souká z odvrácené části těla (pochopitelně pavučinek vlastní nekvalitní provenience) byli vedle, jak ta jedle (s ohledem na obludnou velikost jejich netrefení se spíš jako sekvoja nebo něco ještě většího, kdyby to ovšem existovalo) už včera nebo teprve budou někdy příště.

« Zpět