Vinobraní

Na rozdíl od jiných podobně sympatických tvorů, jako je třeba hyena, kojot, případně prase bradavičnaté či jiné, nebo takové sliznatky (sliznatka je mořský tvor vylučující na svou obranu v nevídané míře sliz, ohledně něhož si vědci nejsou tak úplně jisti, zda jde o rybu), moci, slávy, peněz a jiných zajímavostí chtivý člověk neumí prostě říct: chci tvou funkci, chci tvou židli, chci tvoje peníze.

Kupodivu cítí podivnou potřebu zaodít své toužení nutkavě svědící (jak uhry pod mýdlem, řečeno slovy básníka) do různých více méně nesmyslných promluv, jež se jemu samotnému (na rozdíl od všech ostatních) jeví vznešené. Tak všelijací nízcí ctižádostivci nechtějí (ovšem jen podle svých vlastních provolání) cizí funkce jenom proto, aby je měli, ale proto, aby je mohli využít k všelijakým zlepšením a reformám (jež se ovšem zpravidla nedostaví, což nakonec bývá ještě ta lepší alternativa).

Pan premiér například vytýkal ministrovi spravedlnosti, že sice rok a půl mluví o reformě státního zastupitelství, leč skutek prchá kdesi v dáli. Jenže když vidíte tu zásadní modernizaci a reformu soukromého práva, jakou představuje překlad občanského zákoníku sepsaného v druhé polovině 18.století z archaické cizí řeči do ještě starších verzí naší mateřštiny, měl by být člověk radši, že se reforma systému státního zastupitelství někde cestou ztratila.

Jinak bychom se totiž dočkali zcela transparentního trestního řízení, založeného na transparentních a tudíž veřejných popravách a jiných vysoce humánních přístupech, samozřejmě prováděných preventivně, aby byla média a dav včas uspokojeny. Kdo by byl popraven nevinně, mohl by potom do třiceti dnů od své smrti osobně požádat o náhradu vzniklé újmy předepsaným formulářem, přičemž pokud by nepožádal, anebo požádal na nesprávném formuláři, byla by náhrada vyplacena ministru spravedlnosti, který tento transparentní a korektní postup zavedl.

Podobně jako s braním je to pochopitelně i s usedavým pláčem nad ztrátou kýžených zajímavostí (jako jsou třeba funkce, platy či jiné prebendy).

Vzpomeňte si jenom, jak bývalí novopečenci na plzeňských právech usedavě, leč mediálně, štkali ne proto, že o své dobře placené funkce po tak krátké době díky demokratickým mechanismům, jež nějak nestačili paralyzovat, přišli, ale proto, že nebudou moci pokračovat v zásadních reformách.

To je tím veselejší, že by v žádných reformách nemohli pokračovat, ani kdyby si své platy a funkce udrželi, protože žádné reformy ani nezačali (už jsem si totiž dovolil upozornit, že ty dvě, o nichž pan ministr spravedlnosti podle novin kmotrovské neustále hovořil, externí přijímací řízení a kreditní systém, byly zavedeny už půl roku před tím, nežli se novopečenci rozhodli spustit své dlouho chystané braní).

Tradicí je prostě nějak opentlit jakékoli braní, dokonce i když se nebere bližnímu, ale třeba jen přírodě.

Tady mám na mysli (protože je září) nejrůznější vinobraní, nebo, protože pocházím z kraje chmelařského, dočesnou, na které teče místo vína proudem mok chmelový.

V dávných antických dobách při podzimních slavnostech vína tančily šeredné babizny, zpravidla ty dočista nejšerednější, až se přivedly do věšteckého, případně jen šíleného, tranzu, a mezi slinami, jež by jim sliznatky mohly trpce závidět, označily vybranou osobu (zpravidla nějakého mládence, chytřejšího než ony, nebo dívku, hezčí než ony, což tudíž vzhledem k jejich pochybným kvalitám mohl být kdokoli), jež byla slavnostně obětována, aby se víno urodilo i příště (ona osoba byla například korektně a humánně rozsápána a transparentně rozmetána po vinohradu).

Dnes už je to mnohem, mnohem civilizovanější: když si třeba kliknete na těchto stránkách na Úvahy a potom na Ilustrovaná II, uvidíte, že od antiky došlo při požívání dobrého vínka k řadě zásadních rozdílů (nevypozoroval jsem totiž na těch snímcích žádný tanec ani vinohrad).

Doufejme, že to stejně jako s vinobraním bude časem i s jiným braním. Titulobraní, které se novopečenci pokusili zavést na plzeňských právech, je teď, jak jsme si všimli podle vnějších projevů, někde tam, co bylo vinobraní v antických dobách. Dva, dva a půl tisíce let a snad už i odebírači budou o něco málo civilizovanější.

« Zpět