Vlastně nejspíš trochu opakovací

Protože o tom jsme psali už nejmíň tisíckrát.

Dříve či později se přijde na všechno. Nejenže všechno dříve či později praskne, ale dokonce se všechno dříve či později vysvětlí. Jako vždy, ukažme si to na příkladu.

Občanský zákoník se nám může jevit podivnou směsicí záhad, zejména když v úvahách zabrousíme (slabším povahám, jež nemají v oblibě horory, se raději nedoporučuje) i do důvodové zprávy, kterou jeho autoři zkusili vysvětlit, jak přišli právě na tohle.

Důvodová zpráva nám třeba říká, že se důsledně vyhýbá tomu, aby totéž bylo označováno různými slovy, takže kde jsou různá slova, jde vždy o něco jiného, a naopak, totéž se označuje vždy jedním slovem.

Taková součást je tedy něco, co k věci náleží a nemůže být od ní odděleno, aniž by se věc znehodnotila (jak stanoví § 505 občanského zákoníku). Proto taky taková součást (klika od dveří, knoflík od saka a podobně) nemá vlastní právní osud, ale sdílí osud věci, se kterou je spojena (takže když prodáme sako, prodáme i všechny knoflíky, které jsou na něm přišité). Jenže kdyby to tak bylo, mohli by prodávat, a to cokoli jen svobodní, míněno neprovdaní a neženatí, případně neregistrovaní partneři, ba dokonce by cokoli mohli prodávat jen ti nemajetní, kteří nemají vůbec nic (takže se logicky ptáme, co by tedy vlastně prodávali, snad kromě vlastních nehtů či chlupů, jejichž prodej jim velkoryse dovoluje § 112 občanského zákoníku).

Například § 708 odst. 1 občanského zákoníku totiž stanoví, co je součástí společného jmění manželů (coby věci hromadné). Jestliže ale součást věci sdílí její právní osud a vlastní nemá (se sakem prodáme i přišitý knoflík, ale pokud ho neurveme, bez saka ho prodat nemůžeme). Znamená to snad, že když chceme prodat starý trakař, který sdílíme ve společném jmění s manželem či manželkou, musíme prodat i všechno ostatní, co máme?

Ustanovení § 742 odst. 1 občanského zákoníku zase stanoví, co je součástí majetku (opět coby věci hromadné). Protože součást věci sdílí právní osud věci, jejíž součástí je, znamená to snad, že když chceme vyhodit starý nočník, musíme vyhodit všechen svůj majetek?

Vzpomínáte si ještě, jak jsme se Vás poněkud vyděšeně, minimálně dosti sklesle, ptali, zdalipak víte, že celý ten dům, ve kterém je Váš byt, je vlastně součástí Vašeho bytu?

Neboť podle § 506 odst. 1 občanského zákoníku je dům (budova) součástí pozemku, na němž je postavena (někdy to sice neplatí, ale velice často to platí). Prostě dům je řekněme poměrně často součástí pozemku. No, a byt je zase poměrně často tak zvanou jednotkou (§ 1159), která sestává z bytu (nebo nebytového prostoru) a podílu na společných částech nemovité věci, do které patří i pozemek (podle § 1160 odst. 2 občanského zákoníku společnou částí je vždy pozemek, na němž byl dům zřízen), takže pozemek je součástí jednotky. Dům je tedy součástí pozemku, ale pozemek je součástí té části domu, kterou je byt.

Problém by se zdál neřešitelný, a přitom je věc vlastně zcela jasná. Například podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1519/2012 by přece rozumný zákonodárce neoznačil totéž prostřednictvím několika různých výrazů ani naopak.

V tom je ono zásadní řešení: rozumný zákonodárce by to neudělal. Ale o tom jsme si psali přece aspoň tisíckrát.

« Zpět