Vlčí štěstí

Červen nepřinesl jen vlčí máky, ale i vlčí štěstí.

Chytré kmotry lišky obecně v naší krásné zemi moc štěstí nemají, neb se tu přeje jen těm kmotrům, kteří pasou oblíbené politiky, například všelijaké notorické spravedlnostní či nespravedlnostní exministry. Liška coby masožravec nenalezla v pasení zálibu, a tady to má.

Přitom laskaví autoři nového občanského zákoníku u vědomí toho, že liška je hospodářské zvíře, povolili liškám se pást dokonce i na cizích pozemcích, čehož lišky ovšem nevděčně nevyužívají pod plytkou záminkou, že tam nejsou slepice (podle § 1279 odst. 1 občanského zákoníku se přece právo pastvy vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, kromě prasat a drůbeže).

Protože však náš nový občanský zákoník rázně opustil takové nesmyslné termíny jako je rovnost, může být se skvělou protikorupční razancí naopak někdo zvýhodněn. Což platí konec konců i mezi psovitými šelmami.

Štěstí se tentokrát usmálo na vlky, konkrétně vlky samotáře.

Ti, kdo dospěli k závěru, že nejlepším společníkem je člověk sám sobě, a založili si docela sami svou obchodní korporaci, si nyní spokojeně mnou ruce, zatímco ti méně samotářští podnikatelé stojí fronty jak kdysi na banány a hledají všemožně notářskou protekci, protože podle § 777 odst. 2 zákona o obchodních korporacích obchodní korporace musí přizpůsobit do šesti měsíců listiny podle odstavce 1) úpravě tohoto zákona. Listiny podle odstavce 1 jsou společenské smlouvy.

Jinak je soud vyzve, aby to udělaly, a nakonec (když to neudělají) je třeba i zruší. Pokud mu ovšem už dávno před tím nedojdou peníze na poštovné, na což velká část obchodních korporací dost možná spoléhá. Protože v množství je přece síla a obchodních korporací prý máme kolem 365 000, přesune se něco kolem dvaceti milionů hbitě z justičního rozpočtu do poštovního.

Nejspíš, protože netuším, kolik je obchodních korporací s jediným zakladatelem, kteří namísto toho, aby nervózně trčeli u notáře a potom na poště, budou sedět v pohodlí a budou si užívat všelijakých kratochvílí, případně i konkurenčních výhod. Neboť konkurence s více společníky bude místo konkurování přece trčet ve frontě.

Podle § 777 odst. 2 zákona o obchodních korporacích totiž obchodní korporace musí přizpůsobit do šesti měsíců listiny podle odstavce 1, neboli své společenské smlouvy, úpravě tohoto zákona.

Jednočlenné korporace žádné společenské smlouvy nemají (uzavírat smlouvu sám se sebou je nepohodlné a neefektivní), zato mají zakladatelské listiny.

Jeden by řekl, že zákon (už v zájmu rovnosti) stanoví, že pro účely toho či onoho se zakladatelská smlouva považuje za společenskou smlouvu (což by znamenalo: samotáři, šup do fronty!). Konec konců, už do § 3 odst. přece napsali, že pro potřeby I. a IV. hlavy první části se zakladatelská smlouva a stanovy považují za, ejhle: společenskou smlouvu. Jenže to by nebylo žádné překvapení.

Autoři nového kodexu, s nimiž si v dětství zřejmě nikdo nehrál a v dospělosti nikdo nebavil (pokud nemusel), mají totiž pro samotáře nebývalé pochopení. V § 776 odst. 3 zákona o obchodních korporacích moudře stanovili, že pro účely této hlavy (hlavy II druhé části zahrnující § 774 až 785) se „zakladatelská smlouva a stanovy považují za stanovy.“

Někdo má prostě štěstí: tentokrát vlci samotáři.

« Zpět