Volte kohokoli (jiného)

Volte, prosím, uvážlivě. Ať nakonec nemusí volit Vaše děti.

Univerzity by měly pořádně šetřit. Když pan notorický exministr svého neslavného času zařídil svému náměstkovi milion či dva za psaní lejster oživujících skvělé nápady jedné věčně opilé kreatury a jejího věrného, leč poněkud otylého, ministra spravedlnosti (neboli nápady páně Gottwaldovské, čímž je míněna ona bytost opilecká, a jejího ministerského zetě Čepičky, kteří spolu kdysi vymysleli, jak šikovně brát svým odpůrcům akademické tituly), doplnil transparentně a korektně, že jde o pár drobných na kávu.

Jenže některé ohavnosti, zejména rychlostudentství, prostě prostupují celými lidskými dějinami, takže je třeba šetřit na více a více kávy pro pana zatím ještě vždycky náměstka. Včera jsme si třeba ukázali, že už Archimédes (jak se praví v jeho životopisech) „jen krátce studoval v Egyptě,“ takže byl zcela typický rychlostudent. A to ještě na žádném chrámovém sloupu není k vidění jeho transparentně vytesaná diplomová práce, takže kdoví, zda ji vůbec napsal. A konečně je také otázkou, jak to vůbec bylo s akreditací egyptských chrámových škol: i když jejich vychrtlí kněží nejspíš metrák nevážili, takže docentů bylo asi sdostatek, určitě nikdo z nich nemluvil rusky (už proto, že ruština ještě několik tisíc let nevznikla), takže veškeré předpoklady pro vědeckou práci, tak, jak je vidíme na zářném případu paní komisní, prostě chybí. Sokrates toho taky moc nenastudoval, takže konec konců není divu, že dospěl k závěru, že dobře ví, že nic neví.

To třeba notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti naopak předvedl revoluční ráznost, když na každou jasně položenou otázku chlapsky jednoznačně odpověděl.

Na jakoukoli otázku, zda něco ví nebo zda si snad něco myslí, totiž nekompromisně odpověděl, že to nechá prozkoumat svými experty. A na otázku, zda se bude znovu ucházet o stranické funkce, odpověděl opět se vší jednoznačnou rázností, že možná.

Poukázali jsme si včera taky na rychlostudenta Nobela (sice má polehčující okolnost, že uměl rusky a navíc nestudoval práva, ale i ta chemie v letech 1850 až 1852 má do standardní doby magisterského studia vážně dost daleko).

Naštěstí máme dost skvělých vzorů na zcela opačné straně spektra lidské inteligence, nežli stojí Archimédes, Koperník (vystudoval práva od roku 1496 do roku 1499), Goethe (vystudoval práva za tak krátkou dobu, že škoda mluvit), Franz Kafka, Albert Einstein a mnozí a mnozí další.

Třeba už zmiňovaného pana exministra, který se vší zodpovědností studoval v doktorském studiu tak dlouho, až se po řadě let musel radši sám vyhodit, nebo notorickou paní komisní, jejíž leninské ideály pan exministr ve své reformní praxi realizuje, nebo to aspoň zkouší.

Tohle všechno je třeba vzít v potaz například při volbách.

Je pravda, že se panu exministrovi zatím všechno nepovedlo. Hlasuje se například pořád ještě tajně, což není ani trochu transparentní.

Až se tudíž pochlubíte, že jste pana exministra volili do funkce Žižkova hejtmanského nástupce, vyhrkne Váš spolubesedník překvapeně: Fakt? Tak tos byl Ty!

Kdyby se ovšem podařilo prosadit kýženou transparentnost, mohl každý rovnou demonstrativně volit pana exministra, takže bychom od voleb napříště mohli klidně upustit (například po záminkou potřebných úspor).

Včera jsme si s odkazem na Archimédovy nevědecké metody odhalování podvodných zlatníků napsali (cituji):

Volte litry, volte kila, jen nevolte, hm, však víte.

Mějte to na paměti a volte, prosím, uvážlivě. Ať nakonec nemusí volit Vaše děti (ale emigraci).

« Zpět