Volte litry, volte kila

Novinové titulky nás občas pěkně zmatou, novinkové tudíž jakbysmet.

Podle titulku už to vypadalo, že se jednomu notorickému exministrovi kmotrovské spravedlnosti povedlo uchvátit moc typicky školským, pardon, vysokoškolským, způsobem, který vysoce překonává dávno překonané trapně nestandardní a netransparentní mechanismy typu voleb.

Všichni si bohužel vzpomínáme, jak čelná česká marxistka (jak pravil pan premiér v Lidových novinách), notorická paní komisní, naplnila novým obsahem velkou Leninovu myšlenku, že řešení každého problému závisí jen na tom, zda je k dispozici potřebná komise, že komise nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje, a že vina podezřelého je dána tím, jaké má vzdělání. Nečetní následovníci pana Lenina potom rozvinuli myšlenku ještě dál: podle toho, jaké máš vzdělání, o něj přijdeš anebo ne, tedy za předpokladu, že jsi náš nepřítel. Tyto cenné teze o rušení akademických titulů najdeme u notorika Gottwalda, u Alexeje Čepičky a u notorické paní komisní.

No, a podle titulku se už zdálo, že notorický pan exministr si přiložil polínko či poleno (čímž tentokrát nemyslíme, že by povolal své vzácné, neboli řídce se vyskytující, rádce) a v moderní reformní praxi rozvinul leninskou tezi, že politická moc bojového svazku nejuvědomělejších občanů nemůže být předmětem voleb.

Na nejmenované právnické fakultě se podařilo pomluvit všechny kolegy a spolužáky tak pěkně, že voleb už ani třeba nebylo, a při pohledu na dnešní zprávy se zdálo, že se tento záslužný kousek povedlo zopakovat.

Je přitom nepochopitelné, že se za transparentnost, korektnost a reformní řeči neuděluje Nobelova cena, protože její nositel by byl potom samozřejmě znám na dlouhé roky dopředu. Jenže co byste vlastně chtěli od Alfréda Nobela?

Rusky sice uměl (aspoň, že to), ale jinak to byl rychlostudent přímo odporný: chemii si vystudoval v letech 1850 až 1852 a ještě na více vysokých školách!

Potom snadno pochopíme zneuznání velikánů jako je notorická paní komisní.

Nesmírný je přitom například její objev z oboru chemie, dokonce potravinářské, totiž, že když ona pije se svými oblíbenci, není ve víně ani náhodou pravda, ale přesně naopak.

Či z oboru fyziky? Kariéra je ulehčována silou, která se rovná váze lidí nevinně pomluvených. Kam se hrabe starý bláznivý Archimédes, který za prvé (jak se praví v jeho životopisech) „jen krátce studoval v Egyptě“ (tedy byl typický rychlostudent) a navíc svůj zákon vymyslel náhodou ve vaně, zatímco paní komisní se k němu dobrala poctivým, mnohaletým a transparentním studiem ruštiny a metod ruských revolucionářů.

Archimédes třeba odhaloval podvodníky naprosto nevědecky přesným vážením: zvážil přesně korunu syrakuského krále, potom ji potopil do vody, zjistil, kolik vody vytlačí, zvážil tolik zlata, kolik koruna vytlačila vody a zjistil, že koruna by měla vážit víc, kdyby ovšem zlatník nešidil. To notorická paní komisní určuje podvodníky mnohem věděčtěji tím, že si na základě své leninské zkušenosti odvodí či vymyslí, kdo to s komunismem vůbec nemyslí dobře.

Ostatně, když si tak v současné volební atmosféře připomínám archimedovská kila a litry, velmi se nabízí moudrý návod:

Volte litry, volte kila, jen nevolte, hm, však víte.

P.S. Která novinka nás to vlastně na novinkách tak zmátla? Psali tam přece, že ve Starém Plzenci vylézají ze země středověcí kostlivci. Jenže namísto toho, aby zpráva referovala o dalších úspěších notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti v doplňování našeho právního řádu moderními feudálními paragrafy, psali tam ve skutečnosti jen poněkud rozverně o nálezu starého hřbitova.

« Zpět