Všechny cesty

vedou, hm, kampak asi?

Všechny cesty vedou do Říma, ale některé jsou přece jen lepší.

Vzpomeňte například na věčně opilé stvoření, jež spolu se svým mírně obtloustlým, leč o to servilnějším, ministrem nespravedlnosti, poťouchle vymýšlel, jak jiným vzít akademické tituly, jež jim asi záviděli. Jenže kdo si na onu podivuhodnou pitomost ještě dnes pamatuje?

Severokorejský režim přežívá a lidé nostalgicky vzhlížejí k minulosti, kdy pivo stálo dvě koruny, případně i méně. Za této situace lze samozřejmě pochopit, že páni tvůrci nového občanského zákoníku a jeho stateční podporovatelé, kteří se zmužile zapojili do odboje proti totalitě jen několik málo let po jejím pádu, v rámci onoho statečného odboje činí co jen lze, aby byla totalita se svými tupými pravidly co možná nejvíce zdiskreditována, ba dokonce pokud možno zesměšněna.

Samozřejmě nejprve postupovali metodou jen malých krůčků, například vyhrabali z propadliště dějin temný odkaz onoho opileckého stvoření, jež vymýšlelo odebírání akademických titulů (jakýsi Klement Gottwald nebo tak nějak), i jeho nespravedlnostního ministerského nohsleda (Alexeje Čepičky). Kupodivu však ani tento směšný krok k totálnímu zesměšnění
totality nestačil a nostalgie v lidech přežívá, o severokorejském režimu nemluvě.

Bylo prostě třeba silnějšího kalibru.

A tak tu máme kalibr ráže vpravdě nevídané, nový občanský zákoník.

Ten, jak se v jeho důvodové zprávě praví, konečně zúčtoval s (nejen) komunistickým právem, a to zbraněmi bezmála
hromadného ničení.

Třeba takové právo stavby. Velmi, velmi moudře je neopsali ze starého zákona (č. 86/1912 ř.z.), který ledva podepsal už senilní habsburský mocnář (František Josef), ale naopak, opsali ho ze zákona o právu stavby z roku 1947 (č. 88/1947 Sb.), pod nímž je hrdě podepsán právě onen Klement Gottwald (historie nepraví, zda při tom byl střízlivý).

Anebo taková dočasná stavba? Podle našeho nového občanského zákoníku je věcí movitou, takže ji lze převádět třeba i moudrým pokýváním hlavy (což je třeba v případě takové čerpací stanice pohonných hmot, ale třeba i hotelu na pozemku daném do užívání na 90 let opravdu velmi praktické). Jenže koho by to překvapilo?

Vždyť už ustanovení § 26 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. poprvé výslovně a objevně stanovilo, že nemovité věci jsou pozemky a stavby s výjimkou dočasných.

Totalitní právo je prostě třeba náležitě zesměšnit.

A pro takový účel je nejpraktičtější ho sebrat do jedné veliké sbírky, aby bylo všechno pohromadě, a onu sbírku nějak trefně a humorně nazvat. Třeba občanský zákoník?

« Zpět