yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Vtip desetiletí?
Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě, nebo tak nějak to hlásala věčně opilá bytost, jež se svým mírně obtloustlým parťákem, ministrem spravedlnosti, či spíše nespravedlnosti, vymyslela odebírání akademických titulů, zřejmě z čiré zášti a závisti (když už jim nemůže sebrat rozum, jehož má sama pomálu, vezme jim tedy aspoň titul). Ano, jezdíme se učit, jak Vám podřezat krky, řekl taky tentýž pán, nějaký Klement Gottwald, a jeho parťák ministr spravedlnosti (Alexej Čepička) mu halasně přikyvoval.Protože vyspělost českých marxistů, tudíž i předních českých marxistek, jak označil jednu starší předsedkyni pan premiér, se vždy měřila nehynoucí láskou k soudruhu Gottwaldovi, jeho principům a jeho oblíbeným metodám, nepřekvapí nás, že zlo a zvůle prostě nemá dostatek sebereflexe.
Pozdní odpoledne skutečně přineslo nepřekvapující aktualitku, když se paní komisní ve vyjádření pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prohlásila za objektivní úplně ve všech věcech a zejména zcela nepodjatá, nestranná a spravedlivá vůči plzeňským právům. Myslím, že jsme právě viděli vtip, no, minimálně desetiletí. Až příště uvidíte soudce popíjet se sousedem, který se s Vámi právě u tohoto soudce do krve soudí, připomeňte si, jak paní komisní popíjela se studentem, který jí jako jediný podporuje, ať již z čiré lásky, nebo z prospěchářství, a sklopte pokorně hlavu: takový soudce přece po vzoru paní komisní není ani trošku podjatý.
Na druhou stranu můžete klidně o soudci či úředníkovi, který o Vás rozhoduje, veřejně prohlašovat, že lže a porušuje zákon, můžete hrát divadlo, v němž mu přisoudíte hlavní roli zlého blba, a pozor, takový soudce či úředník přece po vzoru paní komisní nebude vůbec podjatý.
To jsem si ale oddychl: už jsem bál, že by se takovému člověku nemuselo líbit, že z něj děláte pitomce, a ono naštěstí ne. Aspoň v akreditačním vidění světa.
Buďme rádi, že paní komisní tak brzy potvrdila sobotní slova pana premiéra, že mezi nejslabší místa našeho vysokého školství patří řízení Akreditační komise.
Vtip desetiletí? Možná bych paní komisní křivdil a ubíral zásluhy o rozvoj černého humoru v naší zemi. Minimálně dvacetiletí!
