Vtipová

Čeština je skutečně světová řeč. Domluvíte se s ní kdekoli na světě, opravdu úplně všude, ovšem samozřejmě jen s Čechy. S těmi ostatními se zpravidla musíte domlouvat nějak jinak, a nejlépe jde takové domlouvání, když se přitom lehce zavtipkuje.

A tak jsme s obyvateli zemí, kde se po ulicích i jinde volně prohánějí mývalové, strávili něco času vtipkováním. Nejdřív šlo samozřejmě o vtipy zcela nevinné a dětské, jako že žák praví: Pane učiteli, ztratil jsem žákovskou knížku. To je vážně hrůza, reaguje učitel, tak ji polož sem na stůl, ať ti do ní mohu napsat poznámku. Posléze se mírně přiostřuje: Student na koleji říká kolegovi, pojď koupíme si prase, bude tu nějakou dobu žít s námi, a za pár měsíců budeme mít jitrnice, jelítka, ovárek. No jo, ale co ten příšerný smrad a bordel? Reaguje kolega. Ále, však si nějak zvykne. A potom už následují ty ještě méně, či spíše mnohem méně korektní, jako když pán dorazí k přepážce pasové kontroly: Name? XY. Family? XZ. Sex? He? odpovídá pán otázkou. Úředník zvedne obočí: Sex? Male? Female? Pán se mírně uculí: Hm, male, female, sometimes camel…

No a pak už přichází ty nejopravdovější kameňáky made in cizina. Fakt vtipy tak drsné, že kromě dlouhého chechtotu vyvolávají i váhání, zda je vůbec zveřejnit. No, zkusíme to, konec konců, se všemi těmihle kameňáky přišli cizinci:

Po zprávě, že se ztratilo přes třicet disertací, vedení plzeňských práv odstoupilo. Když se asi do týdne všechny našly, tak se jim asi někdo omluvil. Uznejte sami, fakt kameňák.

Když si někdo vymyslel 400 rychlostudentů a teď se mluví o deseti, patnácti, ale možná i pěti, určitě se někdo omluvil těm více než 99% nedůvodně pomluvených plzeňských absolventů.

Tenhle je možná nejlepší: Student přece nemůže odpovídat za to, jestli je v univerzitní knihovně pořádek.

I když ten: aktivní politik nemůže stát v čele vysoké školy, je taky hodně dobrý a smáli jsme se mu opravdu dlouho a vydatně.

Cizinci náš skvělý způsob života, jak se zdá, příliš nechápou, takže je překvapil (mile?) náš upřímný, neutuchající smích.

Na páně exnáměstkovy výpočty typu 1+1+3 rovná se šest, zatímco 5, ale možná i 6, děleno dvěma je taky šest (polovina komise skládající se z předsedy, místopředsedy a tří členů je šest) hledí zahraniční omladina naopak se sice nečekaným, ale zato poměrně značným pochopením. 1+1 rovná se přece třeba i 69, sdělili mi s úsměvy jen mírně mladistvě poťouchlými, takže kdoví, jaký jinotaj prý pan opisovač ukryl do svých prapodivných číselných řad. Ostatně, před vynálezem knihtisku byli opisovači velmi, velmi vážení, a věčný pan náměstek možná jen usiluje o renesanci této kdysi tak ctěné profese.

Umíte počítat? Tak počítejte, že to bude pěkná ostuda. Pokud by těch nešťastných rychlostudentů bylo deset, neboli 0,58 rychlostudenta ročně, bylo by jich 0,14% všech absolventů. Pokud by jich bylo, jak naznačuje nářek jednoho pomstychtivého proděkana, jen pět, bylo by to krásných bondovských 0,07% všech absolventů, pokud by zbyli jen tři, jak se děsí opisovač desítek dopisů s nejlepšími právnickými nesmysly za posledních dvacet let, bylo by to pouhopouhých 0,04%. Řekněte sami, 99,96% bezchybných studentů, to je fakt pěkný výsledek, no, konec konců i kdyby těch zcela bezvadných bylo jen 99,93%, taky by se to dalo vydržet.

Vzpomínáte si ještě, jak se mne na jakémsi chatu někdo ptal, jestli vážně věřím tomu, že by mohlo být skoro všechno v pořádku? Já tedy ano.

« Zpět