Vybéř sobě,

čeho si srdce Tvé žádá, hlavně však, aby zůstalo klidné.

Takové předpisy jako občanský zákoník se rozhodně nepřijímají (v případě toho našeho ovšem bohužel) na rok či dva, ale zpravidla na delší období, takže nutně musí počítat s tím, že v mezidobí nastane nějaká nepodstatná změna.

Například pokud by se u nás zavedlo nejmenované právo šaríja, rozhodně by s ním nový občanský zákoník moc v nesouladu nebyl, neb je na takovou drobnost nachystán.

Jak (opět ovšem bohužel) totiž už víme, jeho autoři a podporovatelé totiž v době své dávno mrtvé akademické kariéry důsledně nacvičovali podle verše 106 šestnácté súry koránu, podle kterého lze nevěřícím lhát, pokud ovšem je Vaše srdce klidné (což se jmenuje takíja). A když svého času tak pěkně košatě ostouzeli skoro všechny studenty (krom těch nejbližších tří či čtyř) a všechny učitele kromě sebe, samozřejmě že o vymyšlených pochybnostech při studiu neinformovali věřící muslimy, ale nevěřící ďaury, a jejich srdce přitom bylo opravdu klidné.

Proto nás také nemusí znepokojovat třeba nějaké to odpírání práv ženám (podle čtvrté súry koránu přece muži zaujímají postavení nad ženami, a ty jež neposlouchají, je třeba bít).

A na čem že je založeno naše soukromé právo? Podle § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku přece nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu.

Páni autoři si tím jednak (což každý a rád pochopí) zajistili protekci, aby snad neutrpěli nějakou nedůvodnou újmu (ne, že bych si myslel, že jsou příliš mladí nebo závislí, leda snad na takových nepodstatných drobnostech, jako je oběživo a mediální zobrazování). Hlavně však v zákoníku ani slova o zákazu nějaké diskriminace z důvodu pohlaví, takže nás nový občanský zákoník pěkně obstojí i v případných nových časech (k čemuž ho ostatně jeho feudální povaha přímo předurčuje).

Je však hezké si třeba i v této souvislosti připomenout, jak jsou nový občanský zákoník a především jeho autoři skvěle konzistentní. V důvodové zprávě totiž dospěli k naprosto správnému závěru, že rovnost vlastně neexistuje a že metodologicky pomýlený důraz na tuto fakticky neexistující rovnost jen „zastírá přirozenou nerovnost.“ Jinde zase důvodová zpráva konstatuje, že „vzhledem k zásadě rovnosti… je v principu lhostejné, které právnické osoby jsou soukromoprávní a které veřejnoprávní.“

Každý si tudíž vyber podle svého, díky čemuž mohou být s novým kodexem spokojeni úplně všichni. A o to přece jde (aby všichni milovali autory našeho nového kodexu, bez rozdílu pohlaví či náboženství, ba dokonce i věku a závislosti).

« Zpět