Vykopávky?

Členové odebíračské party se sice počtem hodí především k hraní mariáše, ale přitom zvládnou celou spoustu dalších úžasných aktivit. Kromě neustálé propagace nejrůznějších protiprávních nebo aspoň zcela mimoprávních postupů (jako je právě jejich hlavní předmět činnosti, tvorba nesmyslných nápadů na odcizování cizích akademických titulů) se tváří jako normalizátoři, civilizátoři, a jak se nyní ukazuje, již poměrně dávno vstoupili také na pole kosmetiky a plastické chirurgie. Rozdíl mezi kosmetiky a plastickými chirurgy na jedné straně, a archeology na straně druhé, je totiž v tom, že archeologové vyhrabávají různé staré krámy, zatímco kosmetikové a plastičtí chirurgové je naopak pečlivě a za spoustu peněz skrývají a maskují. Archeologové taky budou nejspíš zvědavější (a podstatně chudší).

V některých částech světa nemusí navzdory příslovím zvědavý člověk extrémně rychle zestárnout, ale může třeba i získat všelijaké slušivé ozdoby, jako různé náramky, nebo přívěsky na krk (například ve tvaru kovadliny, a samozřejmě také o její váze) vhodné k nošení při házení do vody. Nejmenovaná západočeská metropole je v tomto směru výrazně konzervativnější, zvědavým studentům, kteří se skromně dotazují, kdy už novopečenci, kteří svými pomluvami zhanobili vlastní alma mater, potáhnou podle vlastního uvážení buď do hlubokých, páchnoucích bažin, nebo do neméně hlubokých a neméně páchnoucích horoucích pekel, se laskavě sděluje, že sice zestárnou možná brzo, ale školu rozhodně úspěšně nedokončí.

A tak se díky korektním, a naštěstí také transparentním (prohlédne je totiž i hodně malé dítě) členům odebíračského hnutí dostáváme zpátky do rádoby pozapomenuté minulosti, kdy si lidé něco jiného mysleli, a něco docela jiného říkali nahlas. Jak vědí advokáti, kteří ten časopis dostávají všichni, upozorňuje na to shodou okolností i poslední Bulletin advokacie, když píše (ne těmito slovy, nejsem přece plagiátor), že nový občanský zákoník sice nikdo nechce, protože není k ničemu, ale s ohledem na zaťatou ministerskou přízeň (respektive pěstičku) to nikdo zatím nechce říct nahlas (ostatně i my, kteří jsme před kauzou plzeňských práv prožívali jenom jednoduché, poctivé a celkem obyčejné maléry, samozřejmě víme, že přeložit archaický právní text do jazyka ještě staršího a ještě mnohem nesrozumitelnějšího zřejmě nebude úplně nejjednodušší cesta k supermodernímu právu).

Jenže jsme prostě zvědaví. Novopečenci různě potratili (nebo jenom nenašli, nebo jenom ani nehledali?) spoustu dokumentů, které zvědaví lidé zvolna porůznu objevují. Samozřejmě, když odebírači chtějí postihovat studenty za to, že protokoly, které student nikdy neuvidí a které nemusí být orazítkované, skutečně taky orazítkované nebyly, ani žádný archeolog s takovou blbostí nic nenadělá.

Archeologie je však úžasná. Sice pořád ještě nevím, jak archeologové pečlivými vykopávkami zjistili, že pravěcí Eskymáci kojili ukradená medvíďata, aby je lépe ochočili (nejspíš se v tom víc angažovaly pravěké Eskymačky), ale začínám vyhrabávání lecčehos umně ukrytého docela přicházet na chuť. Tak třeba mezi velká pochybení bývalého vedení plzeňských práv je počítáno, že umožnilo studentům doktorského studia studovat pracovní právo v rámci akreditovaného oboru občanské právo. O tomto hnusném nešvaru nikdo nevěděl (zejména o tom samozřejmě vůbec nemohl vědět novopečený studijní proděkan, který v rámci akreditovaného oboru občanské právo sepsal disertační práci z pracovního práva), a zmíněný delikt byl taky hned po svém odhalení neprodleně a nekompromisně zkritizován jako další doklad nízké morální úrovně zodpovědných osob. Tak Vám nevím: stačilo si trochu zahrabat, a máme tu dopis jakéhosi úřadu, tuším, že se jmenuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, č.j. 13 340/2005 – 30/1, na jehož základě si pan rektor takový podivný postup s Akreditační komisí domluvil (svým vlastním dopisem ze dne 7.března 2005). Kdyby pan exděkan náhodou nevěděl, co k tomu poznamenat, dovolujeme si skromně a poníženě napovědět (Jsem v šoku!).

Určitě ještě horší je, že někteří studenti doktorského studia se v rámci studia oboru občanské právo ohavně a zavrženíhodně věnovali dokonce veřejnoprávním disciplínám (správnímu právu). Po vzoru médií můžeme zvolat: známe jména těch podvodníků! Byl to například novopečený pan vedoucí katedry správního práva nebo novopečený pan exděkan. No, ještě že o takovém zásadním pochybení novopečené vedení nic nevědělo! Ale mohou být klidní, dopisová výměna mezi panem rektorem a Akreditační komisí z počátku roku 2005 se týká i jich. Kdyby pan exděkan náhodou nevěděl, co k tomu poznamenat, dovolujeme si znovu skromně, poníženě a úplně stejně napovědět.

P.S. Dovoluji si upozornit, že odebírači navzdory některým zdánlivým podobnostem nemohou být považováni za archeology. Archeolog totiž to, co vyhrabe, ať už je to váza, nočník nebo zákoník, nevydává za vlastní výtvor.

« Zpět