yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Dnes sice slunce zase po dlouhé době svítí, ale babí léto rozhodně
není.
Ke slavení ovšem není jen 28. říjen 1918.
Ne, vůbec teď nemám na mysli výročí založení takových pofidérních škol, jako je Harvardská univerzita (založena 28.října 1636).
Vždyť její vedení klidně nabízeli (v roce 1642) zvlášť odpornému rychlostudentovi Janu Amosu Komenskému (za tři a něco roku vystudoval hned dvě univerzity vzdálené od sebe kolem pěti set kilometrů a hned potom se navíc stal rektorem). Jen až se o existenci toho hanebného Komenského dozví pan náměstek různých ministryň, včetně exministra kmotrovské spravedlnosti, hned po leninsku (či lépe po gottwaldovsku, neboť šlo o tuzemské vylepšení rudého teroru) zúčtuje s jeho tituly, a sebere mu nebo zruší i nezasloužený titul Učitele národů.
Z oné 28. října před 376 lety založené univerzity (paní komisní by jim asi měla pořádně posvítit na zoubek, jestli někteří z tehdejších docentů nebo profesorů nejsou už náhodou mrtví) navíc vzešli i takoví rychlostudenti jako třeba Ralph Waldo Emerson. Ten po ubohém, nestandardně krátkém rychlostudiu (necelé čtyři roky mezi lety 1817 a 1821, a navíc začal univerzitu studovat už ve čtrnácti) proslul výroky, které jako kdyby snad vyjadřovaly neúctu k počínání našeho notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti (čím víc mluví o své nezměrné poctivosti, tím pozorněji počítám své příbory), ba dokonce jako kdyby snad ani nesouhlasil s notorickou paní komisní, že učitele, studenty a vědce je třeba pronásledovat, ať to stojí, co to stojí (neboť mimo jiné pravil, že „svět osvítily právě spálené knihy“), ba dokonce svého času prohlásil, že „závist a nevědomost je tupá sebevražda,“ ačkoli podle notorické paní komisní jsou to přece základní pracovní metody.
28. říjen byl však svého času také dnem, kdy byl učiněn významný krok na cestě k beztřídní společnosti, a po určitou dobu proto byl slaven jako Den znárodnění.
Podle proroctví notorické paní komisní předsedkyně (obsažených v jejích vědeckých dílech) komunismus zvítězil zatím v Latinské Americe (mývalové, kterých jsem se tam opakovaně dotazoval, sice prohlašovali, že ho zatím pod žádným kamenem nemohou najít, ale preventivně postupují podle základního komunistického principu: každému podle jeho potřeb, a sežerou tudíž na co přijdou).
A to si představte, že právě 28. října (1492) ten nedouk Kolumbus objevil Kubu. Přitom objev komunismu v Latinské Americe (kam patří i Kuba!) přece patří navždy notorické paní komisní. Je proto třeba se naléhavě přimlouvat, aby někdo dal dohromady milion či dva, aby pan vždycky náměstek měl za co poslat panu Kryštofovi dopis o odebrání (nebo aspoň zrušení) titulu objevitele Ameriky.
Protože třeba takový notorický pan exministr naléhavě potřebuje minimálně hejtmanskou funkci, kterou mu však nikdo nechce dát (navzdory tomu, že své soupeře v souboji o mandáty jednoznačně rozdrtil poměrem 15:15, podle televize právě dnes ČSSD odmítla koalici s ODS), bylo by dobře, kdyby notorická paní komisní tak, jako objevila Ameriku, přesněji komunismus v ní, objevila i Západní Čechy. A bylo by.
Kdo jsme ovšem my, abychom radili paní komisní na její světlé stezce za vysněnou společností bez korupce (až nebude nikdo nic mít, korupce sama zanikne). Ona, jež je kombinací mytologických bohyň (o bohyni pomluv a výmyslů Fámě jsme si psali posledně, o božské Adikii, bohyni bezpráví a křivd, už dříve) a pokrokových vědkyň, sama ví, co dřív.
Teď si třeba díky výročí, jež možná prozradilo existenci Harvardu i jí, posvítí na univerzitu, kde by klidně rektorování svěřili i rychostudentovi Učiteli národů, aniž by musel prokazovat znalost ruštiny. Nebo i na věčně soupeřící Yale, kde se za bídné tři roky (1970–1973) stala právničkou (považte, navíc právničkou!) třeba rychlostudentka Hilary Clintonová (a před ní tam takový James Fenimore Cooper studoval taky pouhé tři roky, ale navíc už od třinácti, takže není divu, že psal o posledním Mohykánovi a symbol čestnosti viděl v Indiánech, a ne v paní komisní).