Vyšší princip

Už když jsem loni v říjnu a listopadu vedl on-line rozhovory s televizními diváky a čtenáři médií, ptala se mne řada tazatelů, jak se zachovám, když se ukázalo, že většina nařčení plzeňských studentů i absolventů i mne samotného byly jen, cituji: „kecy.“ Co já? Čekal jsem, jak se zachovají ti, kdo bláboly do světa vypustili.

Učíme děti, aby se omluvily, když něco provedou, například když kradou, lžou, nebo když někoho pomluví. Říkáme, že je mravné uznat chybu. Jak nádherný by svět byl, kdybychom se sami řídili tím, co vtkloukáme do dětských hlav (někdy bohužel doslova).

Nejmenovaná šéfová nejmenované Akreditační komise by například prohlásila:

Vážené dámy a pánové, studenti a absolventi plzeňských práv, sice dokonale ovládám umění se rozdvojit, takže jsem Vás samozřejmě nepomluvila jako úřední osoba (to bych ani nemohla, protože by to navíc bylo trestné!), ale jen jako pouhý politolog, a proto se Vám upřímně omlouvám aspoň jako politolog za to, že jsem Vaše studium nepravdivě označila za nestandardní, nezákonně rychlé a organizované mafií. Mýlila jsem se a je mi to líto (kdyby tak ještě dodala: „a už to nikdy neudělám,“ ale to by bylo až příliš sci-fi), vážení bývalí i nynější policisté, myslela jsem si, že Vaše studium nebylo řádné a organizovala ho mafie, ale potom, co pan ministr vnitra zjistil (a už před více než třemi měsíci to parlamentu sdělil), že jsem se mýlila, omlouvám se i Vám.

A taky státním zástupcům, jejichž studium prověřilo jejich nejvyšší vedení (a neshledalo závad), a taky té soudkyni z Karlových Varů, která studovala zcela řádně a provinila se asi jenom tím, že jméno jiné soudkyně už mlčenlivostí vázaní členové univerzitní komise nestihli vykecat…

Kdyby tak nejmenovaná paní ministryně prohlásila: Zdálo se nám vysoce podezřelé, že plzeňská právnická fakulta uznává podivné studium ukrajinských studentů za rovnocenné studiu na české právnické fakultě, ale uvědomila jsem si, že to vlastně nedělala plzeňská právnická fakulta, ale že to dělali mí předchůdci a dokonce že jsem to dělala i já sama (asi by znělo o dost líp „zjistila jsem, že to dělali mí předchůdci a dokonce loni i já sama,“ ale zase by to svědčilo o příliš velké nekompetentnosti), a tak se za to omlouváme.

Plzeňská práva začala mít akreditační potíže, protože prý dost nedělala vědu. Kdyby tak ti, kdo tyto potíže vyrobili, měli dost času si přečíst nedávno (letos a novým vedením) zveřejněnou zprávu, podle které plzeňská právnická fakulta pokud jde o vědeckou činnost v posledních pěti letech (LETECH!) nejenže nebyla nejhorší na Západočeské Univerzitě, ale dokonce ani mezi ostatními právnickými fakultami (které však na rozdíl od ní žádné akreditační potíže nemají). A kdyby se za to normálně, lidsky omluvili.

Kdyby tak těm, kdo zprávu o vědecké činnosti sepsali, došlo, že vědec je ten, kdo vědecké práce píše a ne ten, kdo je eviduje.

Každý dělá chyby. Já jsem jich sám udělal nepočítaně. Například jsem přijal na fakultu toho z nových proděkanů, který dnes zběsile kádruje své spolužáky, a vybral jsem si ho dokonce jako svého nástupce (i když mi našeptávali, že tělocvikář, který je současně i docentem psychologie a mezinárodně uznávaným psychologem, ho nepustil mezi adepty soudcovského řemesla pro vážně charakterové kazy). Upřímně se za to omlouvám.

Kdyby ti, kdo se pokoušeli v zájmu svých ambicí zostudit studenty i absolventy plzeňských práv nesmyslnými nařčeními, byli schopni omluvit se za své chyby (nebo spíš za své úlety, výmysly a chorobné fantazie), nemusel bych citovat cizí myšlenky o děkancích a kravincích (ač bohužel nejsem prohnilým intelektuálem, který ve jménu přehnané a neživotné mravnosti ohlupuje pracující, jak byl počátkem 50.let minulého století označen slavný autor aforismu o kravinci).

Studenti a absolventi plzeňských práv se samozřejmě plné rehabilitace dočkají (už dnes je těžké potkat rozumného člověka, který by vymyšlené plzeňské aféře pořád ještě věřil). Ale kdyby ti, kdo berou peníze za ochranu studenstva, našli morální sílu k uznání svých, no řekněme: chyb, dočkali by se mnohem dřív. Škoda, že ti zdánlivě mocní, kteří dnes rabují na plzeňských právech, netuší, že vyšší princip mravní nejsou jen nějaká tři podivná slova.

« Zpět