Výstavní

Moudrý pan Erasmus (Rotterdamský) kdysi chválil bláznovství, přičemž například podotkl, že ti, kdož panují, nikdy nejsou šťastni, slyší-li pravdu, ale jen pokud slyší lichotky. A když vidím, jak nám bývalí novopečenci s tvářemi smrtelně vážnými deklamují otřepané vtipy z humorné sbírky nazvané Návrh občanského zákoníku, nemohu nevzpomenout Erasmových slov o tom, že brát se smrtelně vážně je bezpečným rozpoznávacím znakem lidí ukrutně hloupých.

Lid to pomatený (v některých překladech též bláznivý či hrubě tupý), oči mají a nevidí, uši mají a neslyší, vzdychal dokonce už vážně pradávno prorok Jeremiáš (kapitola pátá jeho proroctví, verš 21), zatímco prorok Ezechiel se vhodně stylizoval do vděčné role plagiátora, když jen o něco málo později zalkal: Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši ke slyšení, ale neslyší (Ezechiel, kap. 12., verš 2.). Bibli někdy nazýváme knihou knih i všelijak jinak, především proto, že obsahuje mnohá moudra, například ta, jež jsem si dovolil, abych nedopadl jako plagiátor Ezechiel, přesně ocitovat.

Oba proroci měli pravdu ve svých pradávných časech, a kupodivu jejich prach a popel ji má i nadále. Můžete tisíckrát vysvětlovat a vysvětlit, ale kdo nechce slyšet, prostě neslyší, a kdo nechce vidět, prostě nevidí.

Paní exministryně školství bývalé úřednické vlády si svého času nevesele povzdychla, že nejhorší na kauze plzeňských práv je, že nakonec bylo všechno podle zákona, doslova: „legální“ (povzdychla si též, že ji pan nynější spravedlnostní ministr v dané souvislosti poněkud zásadně obelhal, ale to jen na okraj).

Dokonce i paní předsedkyně Akreditační komise smutně, přesmutně poznamenala, že v Plzni (podle ní jistě bohužel, i když musím přiznat, že zmíněné slůvko hrdinně spolkla) nikdo nikomu úplatky nikdy nedával, a přesto se vždycky najde nějaký, hm, prostě někdo, kdo mele nesmysly o korupci.

Jako například maličká parta podivínů, ba i podivínek, které nestačilo, že ji studenti celkem unisono koncem loňského roku vypískali (tvořili ji špičkoví pátrači, kteří kdesi v hlubinách své lebky vypátrali, že jsem sepsal trestuhodnou analýzu k ekologické superzakázce, kterou jsem však dodnes ani nečetl, protože ji napsal někdo úplně jiný, jak oficiálně, leč marně informoval tehdejší ministr financí) a rozhodla se začlenit své fantaskní představy o plzeňských právech do výstavky o korupci v naší zemi.

Jak mi napsal jeden z Vás: kdybych nebydlel v Plzni, nevěřil bych po zkušenosti s tím, co se občas označuje za novináře, že vůbec někde ve vesmíru něco takového existuje.

No co, díky těmhle podivínům, kteří nevidí, neslyší, leč naopak snítku v oku druhého na obrovskou vzdálenost pozorují, ač trám v oku vlastním nevidí (Lukášovo evangelium, 6. kapitola, verš 41), alespoň přesně víme, co znamená pojem výstavní pitomost.

Ovšem to, že těmhle lidem nikdy nic nedojde, není tentokrát rozhodně chyba pošty.

Nám obyčejným smrtelníkům, kteří na rozdíl od bývalých novopečenců voláme k nehodám záchranku (a ne televizi), sice nezbývá, než si optimisticky uvědomit, že i téhle špatně uvěřitelné době se jednou bude nostalgicky říkat staré dobré časy.

Na druhé straně si však musíme naše (ne)milé bývalé novopečence stále připomínat. Za prvé proto, že jejich myšlenky jsou jako hromadná doprava: nikdy nevíte, kdy se nakonec nějaká přece jen objeví. A za druhé proto, že to, co Tě nezabije, Tě prostě (jak jsem se už také zmiňoval) zkusí zabít znovu.

P.S. Další z Vás mne upozornil, že výstavka si velmi zakládá na zvýraznění mého každopádně neárijského nosu. Už jsem si však dříve dovolil ocitovat, že netřeba hledat špatný úmysl (kupříkladu tedy antisemitismus) tam, kde lze lidské počínání vysvětlit pouhou debilitou.

« Zpět