Vysvětlivky

Soužití vítězů a na hlavu poražených nebývá příliš jednoduché, zejména proto, že po právu poražení zpravidla ještě chvíli škodí, seč umí (v případě plzeňských práv je ovšem velikou výhodou, co všechno bývalí, po zásluze odejití, novopečenci neumí). Zatím však podle hlasu lidu žasne poslední původně novopečený statutární proděkan, jaké vážně hnusné obrazy si sem na děkanát, který měl patřit jen a jen jemu (naštěstí jen podle něj), to nové vedení natahalo, takové ohavnosti svědčí o absolutním nedostatku i nepatrné trochy vkusu. Víte, copak mu sekretářka nového děkana odpoví? Nebudeme teď zdržovat, kdo neví, ať si, prosím, přečte dole v P.S.

Nicméně kocourkovský nádech novopečenci tak pracně vytvořené kauzy plzeňských práv se tím mohutně posiluje. Namísto toho, aby dobropisoval univerzitě za své nezákonně poskytované služby, sdělil s originalitou starožitného kolovrátku onen nejlépe placený pisatel (přinejmenším v Evropě) anonymů a nakonec i nedobrovolně podepsaných urážlivých dopisů, že dílo, o než už opravdu nikdo nestojí, by ochotně dokončil (při úsporné sazbě tisícovky na hodinu by to snad stihl ve zkráceném termínu, asi tak za slabých dalších tisíc, patnáct set hodin). A přitom je o něm důvěrně známo, že chová svou práci opravdu v neobyčejné úctě (proto se jí z velké úcty ani nedotkne).

ZČU sama zveřejnila právní analýzu renomované kanceláře o tom, že vysoká škola akademické tituly svým absolventům odebírat nemůže. Pokud by nyní chtěla postupovat jinak, byli by tím její absolventi bezpochyby uvedeni v omyl: a takové uvedení v omyl je poškozením cizích práv podle § 181 trestního zákoníku (podstatně vyšší trest přitom hrozí těm, kdo se vydávají při takovém využití cizího omylu za úřední osobu).

Přeslavná etická komise sice nemohla příliš vybočit ze zadání (podpořit jinak neudržitelná prohlášení šéfky Akreditační komise), ale přesto se pochlapila až neuvěřitelně, když téhož dne, kdy dobře honorovaný pisatel téměř doslova zopakoval svůj jarní proslov, nejenže přisoudila část viny vedení univerzity, ale hlavně zkonstatovala, že „zákon o vysokých školách, ani prováděcí předpisy neupravují způsob, jakým by bylo možno akademický, vědecký nebo vědecko-akademický titul odejmout.“ Zveřejněno 16. listopadu, neboli v den blahoslavené Markéty Skotské (Matylda mi čučí přes rameno, jestli to tam opravdu napíšu, protože Markéta Skotská, jak známo, byla matkou svaté Matyldy), tedy v týž den, kdy s nápaditostí průmyslových kamer i jedna nejmenovaná veřejnoprávní televize poreferovala o tom, že úsilí nejmenovaného náměstka pobrat akademické tituly po dlouhých obdobích usilovného nicnedělání finišuje.

Samozřejmě, že takové setkávání nesmyslů (retroprojev pisatele anonymů i nedobrovolně podepisovaných nactiutrhačných dopisů) s rozumnými úvahami (citovaná část závěrů etického panelu) vede nutně k různým drbům, mezi nimiž se objevují i všelijaká sdělení sotva uvěřitelná, leč pravdivá. Já to sám posoudit neumím, zkuste to Vy sami:

Například na nečtinském setkání se studenty měl bývalý pan děkan a nynější ministr říci, že tzv. statutární proděkan (jak se jeden z proděkanů sám tituluje) není mravně způsobilý na to, aby mohl zastávat jakoukoli vedoucí funkci (o schopnostech nemluvě). Tyto závěry mají údajně vycházet z toho, že tentýž pan proděkan měl zvolené kandidátce na rektora poslat SMS, ve které jí žádal o jmenování prorektorem s tím, že jí jinak může dost uškodit v jejím habilitačním řízení.

P.S. Pardon, pane proděkane, to je naše nové zrcadlo.

« Zpět