Výživné je přežitek.

Jen nevíme jistě, zda feudální, buržoazní nebo totalitní.

Samozřejmě se zabýváme novým občanským zákoníkem, neboť je to dílo nevídané a neopakovatelné. Jen považte, že se podařilo nashromáždit tolik příkladů, jak právo vypadat nemá, že kdybychom se těšili s každým z nich jeden den, vydržely by nám skoro devět let. A jak krásně a bez výjimek jdou ty příklady za sebou:

§ 1 odst. 1 věta první: „Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo.“ Chyba lávky: správní řád upravuje veřejnoprávní smlouvy, tedy vzájemná práva a povinnosti, a přece soukromé právo nevytváří (a běda studentovi, který by na první větu občanského zákoníku naletěl).

§ 1 odst. 1 věta druhá: „Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.“ Pro změnu ani náhodou: nelze přece zřídit (soukromoprávní) služebnost cesty, zakládající podle § 1276 odst. 1 občanského zákoníku právo jezdit přes pozemek jakýmikoli vozidly a jezdit buldozerem po přírodní rezervaci, ačkoli byla zřízena veřejnoprávním aktem na základě předpisu veřejného práva. Pokud někdo jinému způsobí škodu porušením veřejnoprávní povinnosti, logicky za ni odpovídá a je tudíž povinen ji nahradit. Kdybychom však vycházeli z toho, že uplatňování práva soukromého je opravdu nezávislé na uplatňování práva veřejného, pak by nešťastník, jemuž někdo způsobil škodu porušením veřejnoprávní normy, neměl vlastně podle občanského zákoníku nárok na její náhradu. Příkladů jsou spousty a plyne z nich, že prostě znovu chyba lávky.

Ale přísloví nám praví, že všechno zlé je aspoň k něčemu dobré, a můžeme ho doplnit tím, že i něco naprosto blbého lze často smysluplně využít.

A tak jsme třeba už rozpoznali, jak moc se náš staronový kodex hodí k přilákání lakomých milionářů, ba i miliardářů do naší země.

Neboť v naší krásné zemi podle našeho neméně krásného občanského zákoníku si přece takový spořivý miliardář klidně může vzít chromou a bláznivou dívku, nebo abychom byli genderově vyvážení, taková spořivá miliardářka si může klidně vzít chromého či bláznivého hocha, a stejně jí po rozvodu nemusí platit ani floka. Neboť podle § 760 odst. 1 občanského zákoníku není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho schopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním (!), má vůči němu bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost (ale jinak ne). Takže, Brade, Angelino, tady jsme…

« Zpět