Významné dny?

Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, budeš tam sedět hodně dlouho.

Poslanci dnes odmítli, aby státní svátek připadající na víkend nahrazovalo volno v pracovní den, ale zavedli dva nové významné dny, z nichž jedním se uctí i památka Komenského.

Tomu by člověk doopravdy nevěřil!

Vždyť ten pán, který raději emigroval, než aby kolaboroval s utlačovateli (zatímco správná čelná marxistka stokrát raději kolaboruje, než emigruje), hlásal protiakreditační hesla jako ono: Šťasten národ, který má hodně škol, ač správný akreditačně-leninský přístup je právě opačný: šťastný ten národ, který má správnou akreditační komisi a pokud možno žádné školy!

A krom toho byl přece téměř vzorový rychlostudent, který si klidně, ba přímo drze, vystudoval hned dvě vysoké školy za celkem tři bídné roky, a to ty vysoké školy ještě byly stovky kilometrů od sebe. A to už ani nepřipomínám, že se pod lichou záminkou ničivého požáru v Lešně nenašla ani jeho diplomka.

Co všechno jedna nejmenovaná notorická paní předsedkyně musela udělat, aby bránila podobnému rozvoji nejen veškerého rychlostudentstva, ale veškerého studentstva vůbec!

Vzpomeňme, jak díky její činnosti bylo plně vyvráceno a do temného prachu zadupáno nechvalně známé Coblitzovo pravidlo, podle kterého komise dokáže přijmout rozhodnutí, jež je ještě mnohem pitomější, než kterýkoli z jejích členů. Ne, hanebný a překonaný Coblitzi: naše notorická paní předsedkyně je totiž nepřekonatelná!

Vzpomeňme, jak to pod taktovkou a přísným, leč transparentním dozorem oné notorické dámy její nohsledi vedení notorickým panem exministrem kmotrovské spravedlnosti natřeli Zlínu (to má za to, že nectil světlé tradice myslitele, který vymyslel, jak odebírat akademické tituly v našich zemích, soudruha Gottwalda). Jen díky jejich usilovné činnosti se nejprve Plzeň a po ní posléze i Praha (Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 byla ta správná adresa chodníku, z nějž notorický pan exministr pokřikoval na svět: „Reforma, reforma!“ a stal se tak nejreformnějším v dějinách) staly bezkonkurenčně Městem obuvi (neb dotyční dělali skutečně závratným tempem botu za botou).

Když už nám tedy nekorektně a netransparentně pronikl rychlostudent Komenský až do kalendáře, možná by stálo za to sehnat někde milion či dva pro pana notorického náměstka kohokoli, který druhdy v žoldu nejmenované západočeské univerzity přetvořil nejen právo, ale právě i kalendář (vzpomeňme třeba jen třeba jeho nekompromisního objektivního zjištění, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc, konkrétně O,12 roku neboli 43 dnů, jež ohlásil světu pod univerzitním č.j. R-595–10). Kdyby se povedlo schrastit někde další miliony, mohl by totiž upravit kalendář tak, aby v něm den Komenského narození vůbec nebyl, a pak se poslanci mohou třeba stavět na hlavu, ne?

Vyhodit pár dnů z kalendáře zvládl přece svého času i papež Řehoř XIII., a to byl na rozdíl od pana náměstka dokonce i hnusný právník, tak co by to nezvládl pan vždynáměstek?

Ať tak či onak, je třeba připomenout, že je v zájmu světa i nás všech, abychom všichni hlavně uctivě respektovali přání notorické paní komisní (vyjádřené tak lapidárně v jejím podnětu panu nejvyššímu státnímu zástupci z loňského 19. března, strana 6, třetí odstavec shora, jež, jak si jistě vzpomenete, zní: „Míra nerespektování závěrů komise je totiž přímo úměrná míře nezávislosti Akreditační komise“).

Jen na okraj, tady vidíte, jak složitě a učeně se dá říct: sedávej, panenko, v koutě…

« Zpět