Výzva

Jak se ukázalo, nepovedená hotelová hra na odhalování tajemství, sehraná minulou středu, vzbudila nečekané ohlasy.

Paní šéfová nejmenované nekontrolovatelné, neodvolatelné a nikomu neodpovědné komise byla nepřímo (dotazem, kdo se tedy omluví za nepodložené pomluvy) vyzvána k omluvě za pomluvení stovek studentů, v jejichž studiu nebylo nakonec shledáno nejmenší pochybení, a ačkoli omluvu zásadně odmítla, připustila, že drtivá většina (podle ní nejméně 90%) studentů plzeňských práv studovala zcela bez vad. Kdyby uměla počítat (a spočítala si, že těch 1O% je dokonce ještě víc, než kolik bylo nedůvodně pomluveno na počátku), mohla to být celkem důstojná nepřímá omluva (aneb: na nepřímou výzvu nepřímá omluva). Božský guru bývalých novopečenců, jehož jsem nedávno označil jako konferečního tvora na tři od „v“ (aneb „v..“), samozřejmě jsem měl na mysli vlka (nebo Vás nad napadá něco jiného?), taky nezklamal, protože nikdo nepochopil (ostatně jako obvykle), o čem vlastně hovořil. Nicméně jsem v předvánočním čase poněkud nečekaně obdržel dopis s výslovným svolením jej zveřejnit na těchto stránkách, což činím, včetně generálií pisatele, což nečiním, neboť důvěrně znám podlou mstivost některých pseudokolegů. Abych tak řekl, jméno a adresu pisatele má redakce k dispozici.

Takže, vážené kolegyně absolventky, vážení kolegové absolventi (takhle to začíná), tohle Vám napsal jeden z Vás:

Vážené kolegyně absolventky, vážení kolegové absolventi,

ve středu 15.12.2010 jsem se v hotelu Central účastnil akce nazvané „Tajemství práv v Plzni,“ kterou pořádal „Respekt.“ K průběhu špatně zinscenované frašky a jejímu obsahu se nebudu vyjadřovat, neb to s patřičnou hysterií učinil už místní páteční tisk. Na co bych však chtěl jako absolvent neustále mediálně přetřásané fakulty reagovat, je to, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a to nejen v případě, je-li pronesena Goebbelsem.

Vážení, nechceme-li už doživotně nosit neprávem přisouzený cejch neschopných hlupáků, nebo dokonce podvodníků, je nutné začít s tím něco dělat. Je pěkné, že řada z nás bedlivě sleduje komentáře doc. Kindla a že se spolu s ním smějeme hlouposti a hloupostem těch, kteří nám ten cejch chtěli pro vlastní prebendy vypálit. Při vší velké úctě k panu docentovi si však musíme konečně přiznat, že naši pošramocenou čest nám on sám zpátky vybojovat nemůže. Neznám z historie ani jednoho geniálního vojevůdce nebo dokonalého stratéga (pan docent možná ano, ale já ne), který by dokázal vyhrát válku sám.

Chceme-li po zbytek svého profesního a možná i osobního života nadávat na prolhané a asociální aktéry aféry kolem plzeňských práv, z nichž někteří se v Centralu znovu pokoušeli prokousat na výsluní, a posilovat v sobě nejrůznější mindráky, tak pouze za pecí sledujme dění kolem naší alma mater. Svou nečinností a neochotou bojovat za pravdu a spravedlnost se dokonce sami staneme důkazem toho, co o nás ti bezzásadoví kariéristé šíří. Mám tím na mysli jejich tvrzení, že jsme se ve škole ničemu pořádně

nenaučili.

Při promoci jsme si všichni slavnostně slibovali, že budeme v právním státě hájit právo a spravedlnost, a že svou alma mater budeme hájit a bránit. Co jsme však my všichni pro svou akademickou matku udělali? Pro matku, které vděčíme za své vzdělání, za nejkrásnější léta svého života, za ochranná křídla, pod které nás jako správná matka na několik let schovala. Musím sám za sebe konstatovat, že bohužel nic.

Pokud chceme očistit poplivané jméno naší školy a potažmo tím i své vlastní (absolventské), dokažme všem, že jsme byli řádnými a dobrými studenty oboru právo. Že nás škola opravdu dobře připravila, a hlavně, že se umíme zákonnými prostředky bránit i my sami. Dokažme všem, že už nejsme jenom děti, které potřebují pomoc od svých rodičů, případně uznávaných učitelů (které jsme svou pasivitou dovolili ze školy vyhnat). Kvalitu své školy potvrďme tím, že dokážeme, že v právním státě není místo pro lži a nezdokladované pomluvy. Využijme své odborné erudice a dostupnými a zákonnými prostředky „ŠIŘME, CHRAŇME A BRAŇME PRAVDU.“ Už přece nežijeme v době, kdy se za to upalovalo. Žijeme v demokracii, tak si ji, proboha, hlídejme.

Proti organizované síle pomluv a lží nedokáže jediný člověk nic. I „hrstka statečných však udolána jest,“ pokud jí na pomoc nepřijdou všichni ti, kteří už nechtějí dále trpět bezpráví. Po zapálení malé jiskřičky může vzniknout i silný plamen, který se nedá tak lehce udusit, a který může spálit všechen jedovatý, nekvalitní plevel.

A jak je psáno v Kšaftu umírající matky, Jednoty bratrské: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcí tvých k tobě se opět navrátí,“ a dodávám: ó lide právnický.

Pokud ne, můžeme si za to sami, neboť jsme v sobě nenašli dost občanské statečnosti, abychom za „vládu věcí svých“ tvrdě bojovali. Zatím jsme dovolili, aby lidé, kterých jsme si nevážili a které jsme neměli rádi, lží a pomluvou převzali žezlo od těch, na které budeme vždy vděčně vzpomínat. Pokud nepochopíme, že nastal čas vzít iniciativu aktivní zákonné ochrany do svých vlastních rukou, pak si nezasloužíme nic jiného, než žít v opovržení a celoživotním otroctví svých frustrací a mindráků.

« Zpět