VZOR

Je samozřejmě otázka, zda leštiče konečně neomrzí dlaně rozedřené marným úsilím, zda si troufnou veřejně se přiznat hned k celé hromadě trestných činů, jejich pokusů a návodů k nim (jen namátkou a například, podle §328 trestního zákoníku, přisvojení si pravomoci úřadu, podle § 329, zneužití pravomoci úřední osoby, zřejmě ve stadiu pokusu, nebo podle §180, neoprávněné nakládání s osobními údaji), zda je bude bavit neustále omílat stokrát ohrané nesmysly, kterým už věří jen hodně zanedbané děti nebo někdo, kdo právě po předlouhých letech dorazil z ciziny, jinak a stručněji řečeno, zda budou pokračovat ve frašce o odebírání akademických titulů. Pravda ovšem je, že když už někdo nemůže být za většího pitomce, než právě je, není motivován k tomu, aby s pitomostmi přestal.

Tyto stránky opravdu slouží ochraně zájmů studentů a dnes především absolventů plzeňské právnické fakulty, takže i když by mě mnohem víc bavilo smát se bláznům (jakkoli se jejich kousky trapně opakují a už dlouho nám nezaskotačili nic nového), budu se taky opakovat.

Pro případ, že by Vám snad dorazil nějaký dopis v tomto smyslu, ať by již šlo o anonym přeposlaný univerzitou, anebo o hrubě urážlivé podání, které si však tentokrát nějaký hazardér přece jen troufl podepsat, doporučuji na ně reagovat.

Kromě toho, že ve své odpovědi vyvrátíte faktické nesmysly, kterými Vás bude (doufám, že nebude, ale u bláznů nikdo neví) pisatel urážet (jako třeba, že Vás někdo zkoušel a špatně se přitom tvářil, seděl na nesprávné židli, případně seděl na židli nesprávnou částí těla a tak podobně), bylo by dobře, kdybyste zaujali také stanovisko právní. Jako pisatel jsem si nikdy na žánr sci-fi netroufal, a moc dobře jsem udělal, když vidím, s jakou lehkostí vytvořili anonymní a možná už i podepsaní urážeči právní řád planety X, na Zemi ovšem zcela nepoužitelný. Ledaže by ho ovšem, což mne trošičku utěšuje, opsali právě od nějaké nestvůry z planety X.

Vy všichni, bezdůvodně urážení na základě výběru podle záhadných kritérií, jste samozřejmě daleko lepšími právníky, než ti, kteří zaslaný blábol vytvořili. Tak abych Vám ušetřil jen trochu práce (anonym či ten, kdo ho nahradil, Vám to samozřejmě stupiditou svých právních konstrukcí velmi usnadňuje, ale přece jenom):

Podle §68 odst. 1 zákona o vysokých školách se na rozhodování o právech a povinnostech studentů (např. konat zkoušky a podobně) nevztahují obecné předpisy o správním řízení (tedy správní řád, zákon č. 500/2004 Sb.). Tomu nebrání ani určitá nerovnost ve vztahu student/vysoká škola, protože ta je znakem celé řady vztahů, v nichž se podle správního řádu nepostupuje, typicky zaměstnaneckých (vedoucí může zaměstnanci něco nařizovat, jsou fakticky v nerovném postavení, ale nelze použít správní řád). V době totality byla prosazována myšlenka, že správní řád se vztahuje i na pracovněprávní vztahy, později byly tyto zcestné teze opuštěny. Ostatně, pokud rektor či děkan pozvou studenta k jednání, mohou ho snad předvést policií nebo mu uložit pokutu za to, že se nedostavil?

Podstatné je, že správní řád nelze použít na rozhodování o právech a povinnostech studentů (výjimku zákon stanoví pro rozhodování o poplatcích za studium).

Správní řád tedy použít nelze! Pro rozhodování o právech a povinnostech studentů platí zákon o vysokých školách (je smutné, že osoby, jež připravovaly podklady pro hanopis, který Vám byl doručen, na to nepřišly):

Na str. 383 komentáře k trestnímu zákonu z roku 2003 (vydán v nakl. C.H. Beck) se konstatuje:

„Ani zákon č. 111/1998 Sb. nepočítá s případným odnětím uvedeného titulu…“ Soudci Nejvyššího soudu (Stanislav Rizman, František Púry, Pavel Šámal) tedy dospěli k oficiálně publikovanému názoru, že zákon č. 111/1998 Sb. nepočítá s případným odnětím akademického titulu.

Odebírání akademických titulů bylo zavedeno trestním zákonem z roku 1950 a bylo zrušeno již jeho novelou z roku 1956, v zákoně z roku 1961 se pak již možnost odebrání akademického titulu neobjevila.

Nález Ústavního soudu České republiky, zveřejněný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 397/2006 Sb., ve věci odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu prezidentem republiky, konstatuje, že stanovení pravomoci někoho jmenovat (tj. někomu přiznat určité právo, určité postavení, funkci atd.) neobsahuje v sobě možnost jej také odvolat, zásada „kdo jmenuje, odvolává“ není univerzální a mimo vztahy přímé (služební) podřízenosti a nadřízenosti musí být možnost odebrat právo upravena zákonem.

Tento nález Ústavního soudu České republiky je dobře znám odborné veřejnosti. V pořadu Otázky Václava Moravce v listopadu 2009 upozorňoval na tento nález Ústavního soudu České republiky pan doktor Radek Ondruš, právní zástupce klienta nařčeného z plagiátorství při tvorbě své bakalářské práce (v seznamech podezřelých bakalářů, které vynesli nejméně dva členové rektorské Komise jeho jméno kupodivu není, plagiátorství tedy není důvodem odebrání titulu, zatímco pseudopochybení, jež Vám klade za vinu univerzitou přeposlaný hanopis, zřejmě ano).

Pan dr. Ondruš opakovaně upozornil, že podle Ústavního soudu neplatí, že ten, kdo právo přizná, ho také může odebrat, pokud není v zákoně výslovně uvedeno, že to může udělat a jakým procesem.

Správní řád pro rozhodování o právech a povinnostech studentů použít nelze.

Ale i kdyby ho použít šlo, platilo by:

Podle §57 odst. 4 zákona o vysokých školách je vysokoškolský diplom dokladem o absolvování studijního programu v příslušném studijním oboru a je uveden mezi tzv. doklady o studiu v § 57 odst. 1.

Podle § 57 odst. 8 se rozlišují „doklady podle odst.1“ a „rozhodnutí a osvědčení podle § …“ („v dokladech podle odst. 1 a v rozhodnutích a osvědčeních podle §…“).

Správní řád tedy použít nelze, ale i kdyby ho použít šlo, platilo by, že vysokoškolský diplom je „doklad“ a nikoli osvědčení. Ustanovení § 57 odst. 8 zákona o vysokých školách navíc výslovně rozlišuje mezi doklady o studiu (mezi něž patří vysokoškolský diplom) a osvědčeními, z čehož i pro právního laika plyne, že doklad a osvědčení není totéž.

Doklad je podle §151 odst. 1 správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.) rozhodnutí o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje dokladem. Doklad pozbývá podle § 151 odst. 4 správního řádu platnosti, pokud je zrušeno rozhodnutí, které je jeho podkladem. Doklad nabývá podle § 151 odst. 3 správního řádu právní moci dnem převzetí, tedy dnem promoce.

Pravomocné rozhodnutí vydané ve formě dokladu osvědčujícího existenci práva (jak výslovně stanoví § 151 odst. 1 správního řádu) lze zrušit v přezkumném řízení. Podle § 96 odst. 1 správního řádu lze usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat do dvou měsíců ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodech pro přezkoumání rozhodnutí. V případě držitelů titulu „Ph.D.“ tato situace nastala poslední listopadový týden 2009, závěrečná zpráva byla zveřejněna v prosinci 2009. Zákonem stanovená lhůta tedy byla promarněna u držitelů titulu „Mgr.“ či „Bc.“ nejpozději 5. dubna 2010, protože poslední „zjišťovací“ (nikoli hodnotící) jednání univerzitní komise se konalo 4.2.2010, u držitelů titulu „Ph.D.“ ještě dříve.

Správní řád tedy použít nelze, ale i kdyby ho použít šlo, platilo by, že vysokoškolský diplom je „doklad“ a nikoli osvědčení, a řízení o zrušení dokladu už nelze zahájit, protože marně uplynuly dva měsíce ode dne, kdy se správní orgán (opravdu je univerzita správní orgán?) dozvěděl o důvodech přezkoumání (§ 96 odst. 1 správního řádu).

Správní řád tedy použít nelze, ale i kdyby šlo, diplom není osvědčení, ale tzv. „doklad,“ a řízení o zrušení dokladu nelze zahájit, protože uplynula zákonná lhůta. Ale i kdyby byl vysokoškolský doklad osvědčením, platilo by podle § 156 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) lze zrušit osvědčení (vyjádření a sdělení), které je v rozporu s právními předpisy.

Podle univerzitou zveřejněných podkladů katedry, pověřený proděkan a děkan chybovali, například tím, že děkan porušil své vlastní předpisy (vyhlášky). To jistě mohl a směl, protože právo vydávat takové pokyny sebou nese i právo je měnit nebo z nich stanovit výjimky. Rozhodující však je, že tyto „vyhlášky“, sdělení, pokyny, rozhodnutí atd. rozhodně nejsou právní předpisy. Stanovy družstva nebo politické strany či občanského sdružení nejsou právní předpis stejně jako studijní a zkušební řád nebo vyhláška děkana o konání státních zkoušek. Tyto dokumenty mají povahu tzv. interních normativních směrnic, jde o pokyny, jejichž porušení může zakládat disciplinární přestupek (pokud by je porušil student) nebo být řešeno podle zákoníku práce, pokud je porušil učitel, ale rozhodně nejde o právní předpisy.

Právními předpisy jsou ústavní zákony, zákony (obyčejné neboli „běžné“), zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, obecně závazné vyhlášky obcí a krajů a nařízení jejich úřadů, nikoli však vnitřní pokyny univerzity, podniku, spolku, družstva nebo obchodní společnosti atd. Právní předpisy mohou v naší zemi vydávat Parlament, případně v určité době a za určitých podmínek Senát Parlamentu, vláda, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy (například Česká národní banka), za zákonem stanovených podmínek orgány obcí a krajů. Univerzita ani fakulta právní předpisy vydávat nemůže.

-- pozn.:

Pokud si myslíte, vážený pane rektore, opak, zkuste požádat pisatele hanopisů, které jste nám přeposlal, aby některou ze svých vyhlášek zkusili zveřejnit ve Sbírce zákonů. Prosíme o zaslání odpovědi, abychom se v této smutné době aspoň nějak pobavili.

-- konec pozn.

Osvědčení lze podle správního řádu zrušit jen pro rozpor s konkrétními právními předpisy, ne pro rozpor s vyhláškami děkana.

Správní řád tedy použít nelze, ale i kdyby ho použít šlo, platilo by, že vysokoškolský diplom je „doklad“ a nikoli osvědčení (a řízení o zrušení dokladu už nelze zahájit, protože marně uplynuly dva měsíce ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodech přezkoumání, § 96 odst. 1 správního řádu), ale i kdyby vysokoškolský diplom byl osvědčením, nebylo by možno ho podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušit pro porušení vnitřních předpisů vysoké školy (vůbec už ne vyhlášek děkana).

Pokud se pan rektor Západočeské Univerzity opravdu domnívá, že

• univerzita je správní orgán (orgán veřejné moci),
• že na rozhodování o právech a povinnostech studentů se vztahuje správní řád i v jiných věcech, než pokud jde o poplatky,

pak by měl podat trestní oznámení na neznámého pachatele, který zanedbal včasný postup, který mohl vést ke zrušení vysokoškolských diplomů, jež univerzitní komise prohlásila za sporné. Podle §330 odst. 1 trestního zákoníku osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, dopouští se trestného činu. Pokud je univerzita správní orgán a pokud se správní řád vztahuje na rozhodování o právech a povinnostech studentů i mimo poplatky za studium, pak se někdo zmařením dvouměsíční lhůty od posledního jednání komise trestného činu podle § 330 trestního zákoníku dopustil.

K tak zvané Komisi lze mít ještě další faktickou poznámku:

Tak jako rektor (děkan atd.) nerozhoduje ve věci státních závěrečných, doktorských a jiných zkoušek (nemusí ani nemůže zkoušet všechny studenty univerzity), ale pouze důsledně kontroluje, zda proběhly v souladu se zákonem a jinými předpisy, nemůže rektor sám rozhodovat ani o odebrání akademického titulu (nehledě samozřejmě k tomu, že tento titul podle jedině možného výkladu vůbec odebrat nelze).

Nemůže proto o „odebrání titulu“ rozhodovat rektor, ale grémium, které splňuje minimálně tytéž požadavky, jako grémium určené pro jeho přiznání. Opak by byl brutálním popřením akademické samosprávy.

V žádném případě fakticky nemůže nic takového činit nejspíše namátkou vybraná skupina osob (či skupina osob, které jediné byly ochotny se k něčemu podobnému propůjčit), jež nesplňuje základní kvalifikační předpoklady (ani jeden profesor, ani jeden docent, ani jeden významný představitel hodnoceného oboru!), navíc prokazatelně podjatá, neboť řada jejích členů kontrolovala (jistě objektivně a náročně?) své vlastní studium.

Je otázkou, co navrhovat. Zastavení správního řízení, když o ně nejde a podle zákona ani jít nemůže? Nejspíše by mělo být navrhováno zanechání v protiprávní činnosti.

« Zpět