Vzpomínková

Studenti a učitelé plzeňských práv se chystají na další týden boje za právo, demokracii, slušnost a pravdu. Problém totiž je v tom, že bohužel existují bytosti, jež krutě a nedůvodně ubližují lidem jen proto, aby se o nich psalo a mluvilo.

Bytosti, jež zpravidla nic jiného, nežli ubližovat, ani neumí. Ono ubližování jim však jde naopak velice dobře, ať již jde o ničení životů studentů a jejich rodin, vyvolávání profesních válek, buď mezi učiteli nebo třeba mezi státními zástupci, o metody a postupy ledově sobecké a bezohledné jak vůči lidem, tak vůči dopadu na pověst instituce (jež použil pan ministr kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti, podle toho, jaké periodikum se Vám více líbí, při svém tažení na plzeňské právnické fakultě, jak se pravilo v Parlamentních listech 29.ledna).

Plzeňským pseudoreformátorům nestačilo krutě a bezdůvodně trestat jen studenty a své kolegy, ale rozhodli se potrestat celý národ tím, že mu vnutili nový rádoby občanský zákoník, obsahující celou řadu obtížně uvěřitelných ustanovení, například, že každý má právo dozvědět se, jak bylo naloženo s tím, co pochází z jeho těla (a aby s tím bylo naloženo důstojně). Důvodová zpráva sice jako příklad uváděla moč, ale myslím, že musíme zveřejnit i to, jak bylo naloženo s jedovatými slinami, jež dnešní pan ministr nespravedlnosti a hrstka jeho věrných dštili na svou alma mater.

Nuže, s jedovatými slinami bylo naloženo takto: jak jsem na těchto stránkách už několikrát připomněl, podle loňské oficiální publikace Západočeské univerzity (str. 99) šlo v roce 2009 o porušení všech etických norem univerzity pomlouváním plzeňských práv a medializací těch, které dnešní pan ministr nespravedlnosti a hrstka jeho věrných považovali za své protivníky.

Jak nám prozradil tehdy pan exministr, dnes pan ministr a záhy už doufejme opět exministr, když jsme se s ním domlouvali o předání moci za to, že nebude ubližovat studentům ani ostatním učitelům, šlo o pár tlachů, jež médiím rychle objasní tak, aby se pověst fakulty opět zaskvěla (budiž mi aspoň chabou útěchou, že nás tehdy naletělo skoro deset).

O jaké tlachy to tehdy šlo?

V září 2009 studenský buřič Martin M. upozornil, že z 65 obhájených disertací 35 chybí. Tehdejší rektor prakticky během týdne upozornil, že dvaatřicet těchto prací se našlo, dokonce v univerzitní knihovně, kde čekaly na zatřídění, a zbytek se také dohledal.

Dalším proviněním plzeňských práv mělo být, že uznávala za rovnocenné pofidérní studium na ukrajinské vysoké škole v Užhorodu. Za rovnocenné ovšem prohlásilo studium na užhorodské vysoké škole Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Kdo nevěří, může se podívat: do vyhlášky č. 249/2009 Sb., kterou to ministerstvo udělalo. Kromě toho, o uznávání zahraničního vzdělání nerozhoduje nikdy žádná fakulta, ale vždycky jenom rektor vysoké školy (a ten to také dělal).

Šéfka Akreditační komise v téže době vyslovila podezření, že školu řídí mafie, která si tituly zavazovala policisty, politiky nebo pracovníky justice.

Problém je, že vážná obvinění plnila stránky tisku v září a počátkem října 2009, zatímco kontrola začala podstatně později (Právo přineslo například 23.10.2009 článek „První šetření Univerzity v Plzni: pochybení zatím nezjištěna“) a sama paní předsedkyně dorazila do Plzně na jistě objektivní a nestrannou kontrolu poprvé až 30. října. V komisi, kterou rektor sestavil, byli zásadně jen odpůrci bývalého vedení a prověřovali tam svá vlastní studia (třeba novopečený studijní proděkan tam prověřoval své magisterské a doktorské studium a své vlastní rigorózní řízení a také studium své manželky). Bylo s podivem, jak málo toho našla komise, tak nepřátelsky sestavená.

V polovině října exministr, pověřený řízením fakulty, prohlásil, že dvě ze tří posledních rigorózních prací obhájených v mé komisi nejsou dost kvalitní a že uchazečům nebude vydán diplom (později byly práce překontrolovány skutečnými odborníky a diplom už v tichosti vydán byl).

Současně vyhlásil své reformy: externě zadané přijímací řízení a zavedení kreditního systému. Že byly obě zavedeny už v červnu 2009 (tedy ještě za jím svrženého vedení) zřejmě nepovažoval za nutné připomínat.

Rektorská komise a další univerzitní orgány nakonec nějaká pochybení zjistily (u devíti absolventů za patnáct let, jinak řečeno, u devíti absolventů z cca 7500, ještě jinak, v případě 0,12% absolventů), ale jako na potvoru se netýkala ani jednoho politika, ani jednoho soudce, ani jednoho státního zástupce, ani jednoho policisty a dokonce ani jednoho advokáta. Z těch devíti, kteří měli nějak pochybit, navíc univerzita několik už po deseti či více letech nenašla.

Hlasitě vykřikovaná podezření donutila Policii České republiky i Ministerstvo vnitra k auditu a policejní audit ukázal, že policie „nemá ve svých řadách ani jednoho policistu, který by nestandardně vystudoval právnickou fakultu v Plzni“ (a má ve svých řadách 320 zkontrolovaných policistů, kteří ji vystudovali zcela standardně). Také Nejvyšší státní zastupitelství překontrolovalo plzeňská studia státních zástupců a nezjistila žádná pochybení.

Jak se zdá, jediný kdo dodnes nepředložil své práce, je pan ministr, ačkoli k tomu byl v médiích několikrát vyzván (např. na Idnes.cz: Ministře Pospíšile, proč tajíte svou rigorózní práci?). Pět studentů, kteří podporovali svržení dřívějšího vedení, dostalo (nejspíš v rámci boje proti korupci) dvacetitisícová stipendia (jak uvedlo Euro.cz letošního 21.2.).

Opravdu šlo jen o pár tlachů, jež bylo snadné médiím vysvětlit. Jen by se muselo chtít.

« Zpět