yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Wendiceratops
Aspoň, že nejsem v Kanadě.Kolik rukou by bylo zapotřebí, aby si mohl šťastný nálezce našeho občanského zákoníku počínat jako kanadská objevitelka se slovenskými kořeny (paní Wendy Slobodová)? Obyčejný čtyř až desetiruký obr by určitě nestačil.
Naštěstí nejsme v Kanadě, ale o nějaké ty tisíce kilometrů, ba dokonce mil, jižněji. Pravda, v divočině tu třeba takový internet obvykle nemají.
Nejenže však opice prohánějící se po stromech nemohou využívat služby mobilních operátorů, o jakési podivné wifi ani nemluvě. Jsou tu i mnohem horší věci.
Zatímco nedostatek elektronických, ba i jiných komunikací by nikterak nebránil fungování našeho nového občanského zákoníku (vzhledem k jeho celkové modernosti a pokrokovosti dokonce spíše naopak), jsou tu jiné okolnosti, jež se jeví poměrně problematické. Když třeba cestou po kalné hladině nějaké, zpravidla brakické vody, sledujete vzdušné kořeny mnoha dřevin, visící Vám tu malebně, tu zlověstně nad hlavou, zateskníte nad marným úsilím vynaloženým třeba na takové ustanovení § 1088 odst. 1 našeho občanského zákoníku. Podle něj totiž rostliny náleží vlastníkovi pozemku, až když do něj (míněn onen pozemek, ne jeho vlastník) zapustí kořeny. Díky tomuto skvělému paragrafu si můžete běžet vysbírat na cizí pole miliony semínek, které tam odvál vítr z Vašeho pytle, či dokonce více pytlů. A protože podle § 3023 přece ustanovení občanského zákoníku o vlastníkovi pozemku platí i pro vlastníka jiné nemovité věci, můžete si skočit k sousedům vysbírat z koberců svá zrníčka, pokud to ovšem stihnete, než zapustí kořeny.
Tady však spousta rostlin zapouští kořeny leda do vzduchu, takže vlastník pozemku nejspíš ostrouhá (ledaže bychom ovšem lpěli na tom, že součástí pozemku je i prostor nad jeho povrchem, takže běda zrnku, jež jen kořinek do vzduchu vystrčí). Vidíte sami, že při troše zlé vůle se prostě řešení najít může.
Samozřejmě, jsou případy, jež na nový občanský zákoník prostě vztáhnout opravdu nejde, ale ty se nalézají podstatně severněji. Například ta paní Wendy, jež vykopala nový druh dinosaura, nejenže jej pojmenovala po sobě Wendiceratops, ale ještě si ho nechala vytetovat, tuším na ruku. Kdyby ale někdo namísto nějakých starých kostí někde vyhrabal třeba právě náš nový občanský zákoník, kolikpak by asi potřeboval rukou, aby si ho na ně mohl nechat vytetovat?
