yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Díky tomu, že se několika lidem zachtělo další mediální slávy, nebo možná jen maskování svých dalších a dalších průšvihů, tisíce lidí psychicky strádají a stres už si vybral i svou daň na studentském zdraví.
Naštěstí, vážené studentky a studenti, nemůžete prohrát.
Protože, kdo stojí proti Vám?
Někdo, kdo nepostřehne ani dvanáct miliard a potom podává kárné žaloby všude kolem sebe, aby to zamaskoval? Kdo si jako ministr myslí, že písemnosti, adresované (například švýcarskými orgány) jeho ministerstvu, se ministra vůbec netýkají? Někdo, kdo se zaklíná slovem reforma a myslí si, že všechno zreformoval, jakmile ho pronesl? Kdo si nechá napsat návrh zákona (o státním zastupitelství) a potom omylem předloží vládě něco jiného? Kdo si nechá napsat přednášku pro studenty ekonomie a potom omylem čte něco jiného (ostuda se víceméně nekonala, protože studenti na přednášku nepřišli)? O kom expremiér, který ho přivedl do úřadu, prozradil, že se projevil jako totálně neschopný?
Anebo někdo, komu podle významného politologa kape na maják (jak napsal pan profesor Tomský, který ovšem nevystudoval ruštinu, ale politologii a filosofii, a navíc místo toho, aby byl v KSČ jako paní profesorka, byl v exilu, v článku stroze konstatujícím: „Profesorce Dvořákové kape na maják,“ Parlamentní listy.cz, 6.ledna 2012)? Kdo prokázal svou jasnozřivost tím, že neomylně prorokoval vítězství komunismu v Americe a opěvoval velikost věčného vůdce severokorejského lidu? Kdo se podle pana ministra školství v duchu tradic, jež uctíval za svého dávného mládí, chová jako rozzuřená dělnice při procesech v padesátých letech, anebo podle renomovaného právníka „nic nevyšetřuje, ale pouští si pusu na špacír“ (jak napsal Tomáš Sokol v blogu „Plzeňské třeštění“)?
Párek bytostí, jimž je společné, že klidně zničí životy tisíců mladých lidí, jen aby se mohli na pár vteřin objevit na televizní obrazovce?
Kéž by jim tak jejich pan moderátor zařídil, aby je natočili jako znělku pro nějaký často vysílaný pořad (jen ne Večerníček, abychom neměli vystresované a vyděšené děti); pak by byli na obrazovce pořád a nemuseli by škodit stovkám nevinných lidí jen aby se na ni dostali.
Pan Werich nám kdysi ozřejmil jednu z podivných zvláštností naší doby, vysvětlující, že je tolik lidí tak dlouho neprohlédlo: Co je blbý, to se líbí.
Ne však navždy.