yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Ačkoli naše současnost bývá zhusta neveselá, vysokoškolské veselice, naplněné mnohdy zdánlivě absurdním žertováním, k ní patří stejně neoddělitelně jako za temného středověku. Jakkoli starý pan rektor (míním bývalý) nenapodoboval svého sorbonnského předchůdce například vášnivým tancem s nějakou tou komisní předsedkyní, přesto národ opakovaně pobavil (například dalším vyplácením statisíců korun za psaní dopisů o rušení titulů či diplomů poté, co stránkách univerzity zveřejnil posudek, podle kterého to nejde).
V této dobré, žertovné tradici se pokračuje i dnes, samozřejmě vedle vážných a úctyhodných záležitostí, jako je třeba anketa mezi studenty končícími letos plzeňská práva. Ti byli dotazováni, zda by si znova vybrali stejnou právnickou fakultu jako původně (tedy tu plzeňskou), a navzdory dvouleté úporné pomlouvačné kampani přes 82% z nich dalo kladnou odpověď. „Jsem hrdá, že jsem studovala tuto fakultu a budu ji dále doporučovat,“ uvedla jedna z oslovených, jež více než polovinu svého studia absolvovala například za mého působení na fakultě (více najdete v tiskové zprávě na univerzitních stránkách).
Aby se však počátek prázdnin nenesl v příliš vážném a oficiálním duchu, rozhodla se univerzita národ pobavit, a to moderní formou, neboli elektronicky. Na své elektronické nástěnce tedy zveřejnila obsáhlý posudek renomovaného právního experta (který si objednala), z něhož plyne, že nejde ani odebírat akademické tituly, ani je rušit, ani nejde rušit vysokoškolské diplomy (univerzita si v posledním roce objednala takových analýz dokonce víc, a všechny dospěly k témuž závěru, totiž, že nic podobného rušení titulů či diplomů není možné).
A aby byla legrace, byla téhož dne a tamtéž zveřejněna prohlášení pisatele odebíračských dopisů a dokonce jím vytvořená tabulka, obsahující jakýsi anonymní seznam zrušených diplomů.
Většinu čtenářů oněch stránek jistě zarazí, že na nich univerzita zveřejnila vědecký poznatek, že cosi nejenže nesmí udělat, ale že to dokonce ani udělat nejde, načež uvádí, že to udělala. Je však třeba na ně pohlížet právě prizmatem vysokoškolského veselí: všichni víme, že vyfukováním tabákového dýmu do výlevky, ba ani třeba do klozetové mísy, zlato nevyrobíme, ale pokud se hodně opijeme, nebo se někde hodně poveselíme, můžeme přece nad klozetem křičet: Podívejte, podívejte, je tam, to zlato tam je!
Proto se radši zamysleme, čí diplomy by mohly být do té tabulky zastrčeny. Díky jedné komisní dámě, která prorocky povykovala o nestandardním studiu soudců, státních zástupců a (státních) policistů (takže donutila příslušné rezorty k opravdu hluboké kontrole) víme, že ani jeden z nich není soudce, státní zástupce nebo policista. Tak kdo tedy?
Nějaká vodítka snad máme. Jeden měl studovat jen dva a půl roku, další dva jen rok a devět měsíců. Že by někdo z nich byl třeba Jan Amos?
Na to ale studovali příliš dlouho: Komenský přece vystudoval dvě vysoké školy v letech 1611 až 1613 (od roku 1614 už byl rektorem), tak ten to nebude. Viktorín Kornel ze Všehrd vysokou školu taky zvládl rychleji než tabulkoví anonymové (a rok po promoci už byl pro změnu děkanem). Mikuláš Koperník se při studiu práv flákal a pozoroval hvězdy, takže k jejich vystudování potřeboval celé tři roky (1496–1499). Takže zas nic.