Z hromady

Plzeňské podivnosti se vrší jedna na druhou na čím dál obludnější haldu a tak si můžeme z té hromady, hm, hovadin po libosti vybírat, které z nich se zasmějeme právě dnes. Že by tomu vtipu o proděkanovi, který studoval místo tří, čtyř let celých předlouhých šest roků v doktorském studiu, aby jako člen nezávislé komise posoudil vlastní studium jako bezvadné, zatímco jiný (pravda, ten nikdy nebyl a ani dnes není proděkanem, ba ke své smůle nebyl ani členem rektorské akční komise, aby si mohl své vlastní studium bez rizika prokádrovat) podle něj hrubě porušil svůj akademický slib tím, že místo tří či čtyř let studoval hanebných 4,5 roku?

K něčemu ovšem ono počínání, které nepřející hnidopichové označují jako superpodjaté prověřování sebe samotného a superhnusné pomlouvání spolužáků, bylo dobré, totiž k odhalení zdroje oné nenávisti k těm, kdo studovali jen tak dlouho, jak se má (a byli tudíž po zásluze označeni za opovrženíhodné rychlostudenty). Kdyby vám studium trvalo dvakrát déle, než má, taky byste nijak zvlášť nemilovali ty, kteří to v předepsaném čase stihli (nemilovali byste je stejně, protože pravý revolucionář miluje jenom revoluci, no, možná trochu i sebe), a možná vedle toho stihli i spoustu dalšího, co Vám ovšem taky uteklo.

Nebo se snad dnes budeme uchechtávat tomu fóru, že nejen pan poslanec Benda, ale desítky a možná stovky jiných poslanců, kupodivu nejspíš i pan poslanec Pospíšil, který byl nespravedlivě vyloučen z doktorského studia pro dlouhodobé neplnění studijních povinností (prý dokonce sám sebou, což připomíná onoho literárně proslaveného policistu, který dával pokuty za rychlou jízdu sám době), mají nesporný nárok na titul „Ph.D.?“

Že ho ještě neznáte? V dubnu 2008 Akreditační komise zhodnotila všechny do té doby obhájené disertace a neshledala jedinou vadu, kromě toho, že hrubě znectila disertaci dnešního pana strategického proděkana (protože ji zpracoval jako návrh zákona, takže v ní chyběly odkazy na literaturu, natož pak zahraniční, závěr, úvod a prostě kdeco). Dnes jsou ovšem na tapetě jiní, Akreditační komise se umravnila (či byla umravněna?), zdehonestovaný autor se stal v proděkanském kabátě platným členem čistícího týmu a vymyslel (ovšem jen podle médií, která prý jeho výroky hrubě zkreslila), jak se zbavit senátu, který není straně a vládě dosti nadšeně oddán (totiž vyhozením senátorů z práce, neboli ze školy). Mediální zkreslení bylo ovšem v daném případě obzvláště hrubé, vždyť těch senátorů vyhodili sotva čtvrtku! Práce v podobě návrhu zákona je dnes nesporně in, jistě je považována za platné vědecké dílo, takže by se měli všichni poslanci, kteří kdy navrhli nějaký zákon, ve vší skromnosti přihlásit o titul.

Problém je, že vím nejméně o jednom z těch špatných, kteří si svůj titul nezaslouží, protože neslintají blahem, když potkají velké zachránce, případně neslintají už preventivně zdálky (pokud by to tak vypadalo, nedejte se mýlit, oni plivou!), kteří taky nějaký návrh zákona psali (i když to neuměli tak dobře prodat a patlali se navíc s úplně jinou disertací), ale nebojte se, to už novopečenci nějak vyřeší.

Neboť jako ten člověk, který háže stále nové a nové peníze do automatu na nápoje, takže se kolem něj hromadí plechovky pití a za ním šílená fronta, i novopečenci volají: Přece teď nepřestanu, když vyhrávám.

P.S. Dovolil jsem si zveřejnit některé dopisy (maily), které jsem od Vás dostal. Jiné jsem nezveřejnil, ačkoli jsem z nich měl obrovskou, neskutečnou radost, především proto, že příliš jednoznačně ukazovaly na svého pisatele. A dostal jsem pěkně vynadáno, protože pisatelé se za přátelství se mnou nestydí. Takže, tady to máte:

Vážený pane docente, milý Milane,

přiznám se, že až po Tvé kritice mé lenosti, ale o to pečlivěji, jsem si pročetl a od té doby pravidelně pročítám příspěvky na Tvých stránkách. Rovnou musím říct, že důvodem nebylo získání přesvědčivých důkazů o Tvé, nebo jiné, pravdě. Moje vlastní zkušenosti s úpornou snahou upravit veřejné mínění prostřednictvím médií mi pomohly utvořit si názor na celou kauzu od samého počátku, a na tom nehodlám nic měnit. Krom toho jsem za nějakých osmnáct let měl také možnost poznat jednoho bláznivého milovníka zvířat, který mnohokrát zcela nezištně pomohl nejen mnoha zvířatům, ale také mnoha lidem. Jeho názory, kterých jsem si vždy vážil a neméně pak i jeho chování a jednání, jehož jsem byl často svědkem, jsou nejen v určitém rozporu s obrazem uměle o tomto člověku vytvářeným, ale v mnoha případech prostě jednání předkládané nám oficiální propagandou dokonale vylučují.

Proto jsem tedy, přiznávám se, neměl potřebu číst. Nyní tuto potřebu mám, neboť mne příspěvky na Tvých stránkách nesmírně baví a obohacují. Lidská závist a blbost je věčná. Vše hezké s hlubokou úctou přeje Přemek.

« Zpět