Žádné bludy

Zrovna včera jsem si dovolil Vás obtěžovat povídáním o halucinacích, což jsou protivné poruchy vnímání, klamné vjemy, kdy vnímáme něco, co vůbec neexistuje, nebo co je ve skutečnosti úplně jiné (například vnímáme jako uvážlivého charakterního člověka a dobrého právníka někoho z bývalých novopečenců).

Zmínil jsem se také, že nelze-li člověka ani po odeznění halucinace přesvědčit, že šlo o klam, vzniká blud. Zatímco však halucinace je poruchou vnímání reality, blud je už poruchou myšlení. Zmínil jsem se také, že jak bludy, tak i halucinace jsou nejčastější v případech delíria nebo schizofrenie. Přitom do delíria se snadno dostaneme nejen obyčejným netvůrčím požíváním alkoholu v rámci prostého opilství, ale třeba i dlouhodobým intenzivním věštěním z prázdného dna původně plných vinných sklenic (jež za účelem věštícím musíme ovšem řádně vyprázdnit).

O schizofrenii jde v případě rozštěpení osobnosti, třeba když dopoledne jste politolog, zatímco odpoledne úředník (třeba předseda nějaké prapodivné komise), který s ranním politologem nemá nic společného.

Včerejší Radiožurnál nám však přinesl celou řadu zajímavých odpovědí na otázky, jež bohužel nikdo nechce klást.

Jednomu z pražských pánů starostů je kladeno za vinu, že opsal svou diplomovou práci (naštěstí pro všechny na vysoké škole úplně jinde, než v Plzni).

Protože, jak známo, máme jednu komisní dámu, jež se vyjadřuje vždy a ke všemu, podařilo se mi v poledních ozvěnách zaslechnout i příjemný a milý hlas oné polední dámy (tj. dámy v poledne mluvící, ve zkratce třeba polednice). Pokud už svou diplomovou práci obhájil (a třeba dokonce ukončil studium), pravila polednice moudře svým typicky přívětivým tónem, nejde s tím, že cosi odkudsi opsal, už nic dělat, a rozhodně s tím nic zásadního nemůže udělat ona vysoká škola (může to pro ni ovšem být významným poučením, může třeba i něco zveřejnit, a to je tak všechno).

Jak je vidět, jde o stav, kdy po odeznění halucinace (že akademické tituly nelze odebírat jen v severokorejském ráji pracujících, ale i v současném evropském státě) lze polednici přesvědčit, že šlo o klam, takže blud nevzniká. Což je vždy dobrá zpráva.

Jiná média v této souvislosti připomněla, že podobně jako koaliční pan starosta byl už dříve z opisování diplomové práce usvědčen opoziční poslanec. Vysoká škola, kde studoval, potvrdila, že opisoval, titul (inženýr) mu ovšem sebrat nemůže (Novinky cz., včera v 10.15).

Dovolil jsem si už kdysi opravdu hodně dávno (18.11. 2009) připomenout, že soud takto moudře rozhodl rovněž už kdysi hodně dávno (konkrétně podle rozsudku Nejvyššího vojenského soudu, sp.zn. P-237/31 nelze titul inženýr odebrat, ani zrušit, stejně jako třeba podle rozsudku Nejvyššího správního soudu, sp.zn. 26 455/26, nelze zrušit titul JUDr.).

V Plzni ovšem podle novopečenských vypravěčů má rok někdy 39 (!) dní (univerzitní č.j. R-594–10), jindy však kupodivu 1260 dnů (podle výplodu univerzitního č.j. R-377–10 totiž je 126 dnů přibližně jedna desetina roku), někdy má zase plzeňský rok devět měsíců (podle psaní univerzitního č.j. R-585–10 od června 2004 do června 2005 uplynulo právě devět měsíců) a jindy skoro patnáct (třeba podle psaní univerzitního č.j. R-576–10, zvlášť půvabné ovšem je, že podle psaní č.j. R-592–10 od listopadu 2001 do dubna 2005 uplynulo 3,4 roku, zatímco podle psaní č.j. R-576–10 sice opět od listopadu 2001, tentokrát ale až do května 2005 jen 2,8 roku).

Tím, že snad něco nejde, se novopečenský nájemný odebírač v matematickém rauši, který jsem si dovolil ilustrovat, rozhodně nezabývá. Přesně v duchu starého, dobrého přísloví: Nikdy neříkejte, že něco nejde, nebo se najde nějaký blbec, který neví, že to nejde a zkusí to udělat.

Velice optimisticky pro bývalé plzeňské novopečence ovšem vyznívají jiné ze včerejších zpráv, a to s ohledem na nevalnou, ba až prachbídnou, úroveň čistících procesů, za jejichž iniciátory i realizátory se chlubně prohlašovali. V dortmundském Ostwall muzeu totiž uklízečka omylem vytřela významné moderní umělecké dílo umístěné na muzejní podlahu v mylném domnění, že jde o obyčejný flek.

Kdyby si muzeum za svá eura najalo na čištění bývalé plzeňské novopečence, nic podobného by se rozhodně stát nemohlo. Pokud si totiž vzpomínáte, nevyčistili přes všechny svalnaté řeči nikdy nic, takže umění na podlaze by bylo za pár mizerných éček ušetřeno pro budoucí generace.

« Zpět