Záhadologická

Všichni stále bádáme nad temnými záhadami naší současnosti.

A záhad je bezpočet.

Je ta nebezpečná, ohavná, zlá příšera vůbec živý tvor, anebo je to prostě jen necitelný kus dřeva?

Kdo s nesmírnou lstivostí ukryl § 61 (o spoluúčasti odborů při vyhazování jejich funkcionářů z práce) zrovna mezi § 60 a § 62, tedy na místo, kde by žádný z reformních badatelů rozhodně nikdy nehledal (pročež svého času jedna nejmenovaná univerzita prohrála pár sporů s učiteli, kteří notorickému panu exministrovi kmotrovské spravedlnosti nebyli dost sympatičtí, takže je korektně vyhodil z práce)?

Jaké je správné vysvětlení objevné nerovnosti, že 25 (profesorů a docentů na plzeňských právech) je méně, nežli třeba třináct (docentů a profesorů na právech olomouckých)?

Co dalšího, krom dosavadních nápadných podobností, má notorická paní komisní společného se sovětským tankem?

Existuje tedy nestvůra z jezera Loch Ness? Je to plesiosaurus, anebo jen potopená kláda, pravděpodobně borová, jež však podle některých vědců vytváří na radaru podobný odraz jako plesiosaurus (ti, kdo dnes a denně sledují na radarových obrazovkách samé plesiosaury, to samozřejmě musí vědět)?

Už jsme se zamýšleli nad nápadnou podobností notorické paní komisní a středního tanku sovětské provenience, aniž bychom měli na mysli eleganci, důraz na diplomatická řešení či třeba hlasitost. Kromě jiných zcela zjevných shod šlo totiž hlavně o to, že někoho pořád a pořád lakují na růžovo (notorickou paní komisní i sovětský tank), a někoho prostě ne. Dnes ráno jsme se dozvěděli další nápadnou shodu: jak tank, tak i notorická paní komisní mají ve všem přednost. Novinkové video z Nižného Tagilu nám totiž ukazuje přednost v jízdě, kterou mohutně využívají sovětské tanky, shodou okolností zase střední (T-72).

Paní komisní jak známo ve své praxi zaujala stanovisko, že 13 (profesorů a docentů na olomouckých právech) je víc, nežli 25 (profesorů a docentů na právech plzeňských). Vysvětlili jsme, že toho lze ve standardní matematice dosáhnout tím, že oddaní bojovníci proti otrokům kapitálu (tedy tak trochu i proti korupci), neboli agenti bývalé StB, se počítají víckrát (aby to vyšlo, tak asi tak jeden bývalý agent, například Vilém, za dvacet ostatních docentů či profesorů). To by se to akreditovalo, kdyby nám to právě třiadvacet let před zítřkem nepokazili (tím, že 1. února 1990 zrušili StB).

Že by však možná šlo jen o konkurenční boj?

Z osob, jež byly losem, namátkou či podle jiných objektivních a transparentních kritérií vybrány bývalým reformním vedením plzeňských práv za odporné rychlostudenty, se jedna absolventka bakalářského studia v květnu 2004 provinila vpravdě prorockým porušováním studijního řádu přijatého až v srpnu téhož roku, tedy v srpnu 2004 (podle univerzitního psaní č.j. R-505 –10 se porušování studijního řádu vydaného v srpnu 2004 vizionářsky dopouštěla dokonce už v září 2003!).

A od prorokování tu přece rozhodně není nějaká obyčejná plzeňská bakalářka.

Takže (jak už jsme si taky kdysi řekli) ruku na srdce, tedy ti, kdo ho máte.

Výzva tudíž logicky není určena ani notorické paní komisní, ba ani jejím doktorům. Čímž není v tuto chvíli míněno víno (podle japonského přísloví je víno přece lepším lékařem, nežli sto doktorů), ale notorický pan exministr a další předlohy (ne)slavného doktora Nespravedlnosti.

Ostatně, jak pravil už Victor Hugo: Čím méně má člověk srdce, tím více nenávisti v něm přechovává, což přece vysvětluje vskutku mnohé.

« Zpět