Zajat zrozením?

Už se Vám někdy stalo, že Vás pokálel holub? Nezapomeňte to po Novém roce hlásit obecnímu úřadu. Který zřejmě už jen s ohledem na to bude muset značně personálně posílit.

Že četnost úřednictva bude záviset na intenzitě holubí stolice? Jak jinak.

Nemusíte ovšem za každou cenu nastavovat hlavu všemu, co pochází z holubího těla. Pro vznik oznamovací povinnosti stačí je občas zahlédnout, ať již při čemkoli.

My, kdo jsme si dosud mylně mysleli, že nejtajnějším vysavačem byl tým pana notorického exministra (který čistil nejmenovanou školu od toho, co tam nebylo, s čestnou výjimkou očištění školy od nevinných studentů i učitelů a ještě nevinnějších peněz, jež padly na vysavačské platy), zažíváme další nemalé překvapení.

Se slunným pátkem se dozvídáme, že CIA má nejtajnější vysavač na světě. Sestrojil ho v hluboce utajeném vězení vysokoškolsky vzdělaný inženýr, který zřejmě vymyslel teroristické útoky z 11. září 2001. Sestrojit přístroj mu tajná služba potají dovolila, aby se v utajeném vězení nezbláznil.

I když nám zlolajná CIA vyfoukla neviditelné čištění a tajné (byť samozřejmě plně transparentní!) vysávání (jak vidíte, velice radikálně změnila své metody: v padesátých letech minulého století k nám přece vozila odporné imperialistické americké mandelinky bramborové, aby sežraly naše všelidové, demokratické brambory), zbývají nám ovšem aspoň neviditelné a tajné reformy páně exministerské (realizují se tím, že pan exministr kmotrovské spravedlnosti si podle momentální funkce stoupne na fakultní schod nebo ministerský chodník a zvolá: „Reforma!,“ čímž je vše hotovo).

A dostalo se nám konečně (byť transparentně nenápadného) také vysvětlení, proč si někdejší reformní tým mohl počínat v rozporu se zákonem a jen podle svých podivuhodných nápadů.

Jestlipak víte proč?

Přece proto, že žijeme ve vyspělém státě!

Neboť notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti nám v reakci na páně prezidentův výrok o stupiditě některých ústavních zvyklostí konečně prozradil, že přece „nepsaná pravidla platí pro všechny vyspělé státy.“

V děsivých nočních můrách si možná ještě někdo připomene šikanování a ničení studentů podle zcela neznámých pravidel (zřejmě podle jména a funkce, ale pravidla zůstala nepsaná, takže se můžeme jen dohadovat).

Taky se konečně potvrdilo, že reformní tým neměl nic společného s normálními lidmi. Zatímco pro reformátory platí nepsaná pravidla (jež si sami podle potřeby vymýšlejí), chudákům normálním lidem nový občanský zákoník od Nového roku krásně moderní češtinou předepíše, že „ke zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.“

To je ovšem poměrně zajímavý paradox: pro reformátory platí nepsaná pravidla (jež si sami podle potřeby vymýšlejí), zatímco pro normální lidi platí nový občanský zákoník (nejspíš za trest).

Tak schválně. Třeba podle § 1051 nového občanského zákoníku se má za to, že každý si chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Zvířata sice věcmi nejsou, ale ustanovení o věcech pro ně zhusta platí (srov. § 494 nového kodexu), takže domácí zvíře se podle § 1048 považuje za opuštěné jen tehdy, pokud z okolností plyne zřejmý vlastníkův úmysl je vyhnat nebo se se ho jinak zbavit.

Přitom důvodové zprávy k onomu veledílu z hlediska soukromého práva se zvířata považují za divoká, pokud náleží k nedomestikovanému druhu, takže skutečnost volně žijících zdivočelých holubů nebo koček nemění nic na tom, že holub i kočka jsou domácí zvířata, zatímco existence pštrosích nebo krokodýlích farem nemění nic na tom, že pštros i krokodýl je z hlediska občanského zákoníku divoké zvíře, řečí zákoníku tedy zvíře zajaté. Krokodýl a pštros tedy upadnou do zajetí i zrozením.

Takže když Vám náhodou všeobecně oblíbení městští holubi radostně kálí na hlavu (čímž ovšem neoprávněně vykonávají činnost, kterou si naši notoričtí reformátoři za tučný obolus vyhradili pro sebe), nezapomeňte, že jde o nález, který musíte bez prodlení oznámit obecnímu úřadu (§ 1052 odst. 2 nového kodexu).

Jak jsem už psal: pro normální lidi platí nový občanský zákoník, zatímco pro jeho tvůrce zvyklosti (třeba nepsané). Nemělo by to s ohledem na nápadnou podobnost být spíše naopak?

« Zpět