Zakazuje se

anebo vlastně ne

Chcete si napsat nestvůrný zákon, ale jste natolik slušný, že tím nechcete otravovat lidi?

Právě tak přece uvažovali páni autoři našeho nového občanského zákoníku. I proto je tento kodex symbolem ztělesněné ohleduplnosti.

Rozhodně tedy nezoufejte.

Už tolikrát jsme si přece řekli, že s novým občanským zákoníkem nemusíme příliš trápit (třeba už proto, že slov zákona se podle jeho § 2 odst. 2 nelze dovolávat proti jeho smyslu).

Věřme tedy, že loď právní praxe se přes úskalí nového občanského zákoníku nějak přenese (vždyť naděje je to, co umírá poslední, i když podle starého českého přísloví naděje sice umírá poslední, ale přesto umírá).

Z celého toho obrovitého kodexu Vás musí zajímat sotva jedno jediné procento. Podle ustanovení § 1 odst. 2 nového občanského zákoníku totiž nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona (s tím, že však jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti).

Kogentní normy jsou ty, od kterých se odchýlit nesmíme, dispozitivní ty, od nichž se odchýlit naopak smíme. Kogentní je tedy podle citovaného ustanovení jen taková norma, která to o sobě výslovně stanoví.

Ustanovení, jež o sobě výslovně stanoví, že jsou kogentní (že je zakázáno se od nic odchýlit) je v občanském zákoníku asi jako vzácných kosatcovitých rostlin, jejichž sušené blizny se používají k vylepšení chutě a vůně pokrmů (neboli jako šafránu). Prostě taková ustanovení v našem slavném kodexu najdeme jen stěží.

Slovních spojení „zakazuje se“ můžeme v celém občanském zákoníku najít s bídou kolem třiceti, což při celkovém počtu jeho paragrafů (3081) představuje pouhé procento.

Zakazuje se například (v § 1865) spojit účinky odstoupení od smlouvy s povinností spotřebitele k úhradě jakýchkoli nákladů, podle § 1814 se zvláště zakazují některá ujednání k tíži spotřebitele, zakazuje se zřídit služebnost pastvy dobytka, je-li služebným pozemkem pozemek s lesními porosty, vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům rušit práva jiných osob (§ 1012), zatímco ostatní zřejmě mohou, v § 2976 odst. 1 se například zakazuje nekalá soutěž.

Tím spíše se s výslovnými zákazy nesetkáme v jiných předpisech, jež (zejména jde-li o předpisy starší) nemohly s podobným moudrým nápadem vůbec počítat.

V zákoně o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.) se spojení „zakazuje se“ vyskytuje zhruba desetkrát, což by nasvědčovalo překvapivému závěru, že z drtivé většiny (víc než 98%) jsou ustanovení tohoto zákona proti všemu očekávání dispozitivní, takže si můžeme ujednat cokoli jiného.

Nezoufejte: z celého obrovitého občanského zákoníku se nezbavíte jen nějakých třiceti paragrafů. A to se přece dá vydržet.

« Zpět