Zákon zavedené praxe

Včera jsem pro změnu zase jednou nepočítal se skálopevnou zásadovostí našich televizních byrokratů, kteří jak známo, za svým jednou vysloveným a dobře promyšleným názorem vždy pevně stojí.

Jak jinak, mám na mysli ono protiústavní mocenské centrum, na něž se pasovala paní komisní šéfová se svou komisí, kterou laskavě skrývá za svá široká, leč něžná záda, či lépe za svou neméně širokou televizní tvář (dost širokou, aby nikdo z případných členů nevykukoval).

Poté, co pan ministr školství v souladu se zákonem rozhodl, že slovní spojení „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko“ posoudí jako souhlasné stanovisko, přikročila, jako už tolikrát v minulosti, k mohutnému strašení.

Předně přišla s tvrzením, že použitím výše citovaného spojení („Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko“) ve skutečnosti myslela pravý opak, což ministerstvo mělo uhodnout.

Potom použila skvělé argumentace, která se jí tak povedla už v roce 2009. Když se nepodařilo dohledat, že bychom (coby členové někdejšího vedení fakulty) porušili nějaké zákony, případně jiné právní předpisy, osočila nás, že jsme porušovali své vlastní zvyklosti (což, musím kajícně přiznat, je skutečně pravda, například já jsem v oné době začal sladit kávu, kterou jsem až do těch časů pil hořkou). Včera na otázku Týdne.cz, v čem tedy spočívalo porušení zákona ministerstvem školství, výstižně, lapidárně a přesvědčivě odpověděla, že přece až dosud byla praxe ministerstva taková, že rozhodovalo v souladu s jejím názorem. Není to doopravdy nádherné, když vidíme, jak se ctí staré dobré tradice?

Není to doopravdy nádherné, když můžeme čekat pořád stejné pomluvy, neboli pomluvy tradiční, protože tradice je prostě tradice?

No, a potom taky šokovala spoustu lidí výroky o tom, že plzeňské diplomy teď budou neplatné (viz také včerejší úvahu: Neplatný diplom). Jak jsem už zmínil, celá řada lidí byla šokována tím, proč by měl být nějaký diplom neplatný jen proto, že si to přeje nějaká starší paní?

Včerejší Týden.cz se však zeptal i na to, takže jsme se zase mohli pokochat skálopevnou zásadovostí našich televizně komisních byrokratů, kteří jak známo, za svým jednou vysloveným a dobře promyšleným názorem vždy pevně stojí.

Na otázku: zda ministr školství svým rozhodnutím ohrozil platnost diplomů (v zahraničí) totiž paní komisní odpověděla s tvrdou, otevřenou a nekompromisní jednoznačností: „To úplně říci nejde…“

Možná, že to tehdy u sklenky vína (viz fotografii u úvahy Ilustrovaná II) vymysleli nějak jinak. Že by už tam jí odrodilí studenti práv při připíjení na zmar své alma mater, případně profesor, který se o hrozbu onoho zmaru zasloužil neméně (na fotografii tamtéž), poradili aby napsala, že vydává stanovisko souhlasné a potom tvrdila, že to myslela jinak?

Ale už Jiří Hoetzel ve třicátých letech (která jsou pro naše správní právo stále velikou inspirací) rozlišuje, že „paaktem je, když členové kolegia u piva v hospodě by se chtěli usnášet na aktu“, i když na druhé straně nevidí důvod zpochybňovat jinak bezvadný akt jen proto, že rozhodující úředník byl opilý nebo pomatený.

« Zpět