Žalmy

Pan ministr školství je, jako každý normální člověk, hrubě zneklidněn situací, do které jedna starší mstivá paní dostala stovky či spíše tisíce studentů plzeňských práv. Vyjádřil to, když ho v této věci navštívili jejich mluvčí, zatímco několik desítek dalších, jejich rodiče a sympatizanti, celkem něco málo přes sto lidí, na ně čekalo a vyjadřovalo jim podporu. Pan ministr je znepokojen, jako každý normální člověk, a věcí se pozorně a pečlivě zabývá.

Ona starší dáma, která se věcí zabývá naopak velmi nepozorně, jinak by jistě uměla matematicky dovodit, jestli je 25 (plzeňských profesorů a docentů) opravdu o tolik méně než 13 (olomouckých profesorů a docentů), tím pádem samozřejmě znepokojena není.

Mírně znepokojena snad byla, když ji při její poslední návštěvě studenti plzeňských práv spontánně vypískali, možná kromě několika málo stipendistů. To jsou ti, jimž standardně a protikorupčně pan ministr nespravedlnosti, či kmotrovské spravedlnosti, podle toho, jaké noviny čtete, nadělil dvacetitisícové odměny, ať už za to, že ho volili, nebo že mají krásně modré oči, nebo za něco podobně zásadně reformního. Ačkoli z jiných univerzit zní unisono, že tam o něčem podobně korupčním nikdy ani neslyšeli, obrnil se reformně protikorupčním tvrzením, že se to tak dělá všude (viz Euro.cz 21.2. nebo třeba dnešní Novinky.cz).

Což mi připomíná, že na onom neslavném setkání, kde se s paní televizní profesorkou tehdy sešli i všichni přívrženci nového občanského zákoníku z celého světa (opravdu myslím, že tam onoho 15.12.2010 byli všichni tři), padla i otázka, na kterou dluží odpověď dodnes: kdy se hodlá omluvit těm tisícům nepravdivě pomluvených plzeňských studentů.

Pan ministr školství hodlá v příštím týdnu věc posoudit z právního hlediska. To paní televizní profesorku nemůže znepokojovat. Možná, že byla trošičku, možná trochu víc, možná hodně, možná hanebně moc, podjatá, zaujatá a neobjektivní, ale politická transparentnost práva má přece přednost před veškerým právnickým formalismem. Musí to tak být, vždyť to napsal Karel Marx.

Na rozdíl od normálních lidí se paní šéfová nemusí znepokojovat. Protože z dávných dob svého budovatelského mládí přece ví, že právo je nástroj násilí jedné skupiny lidí proti druhé a že je to vůle dělnické třídy povýšená na zákon. Proto se přece chová jako rozzuřená dělnice z padesátých let, jež při politických procesech odsuzovala obviněné předem podle novinových titulků, aby právo byla hlavně její vůle (vůle dělnice, tj. příslušnice dělnické třídy, klidně i pořádně rozzuřené) povýšená na zákon. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, a Marx přece psal a v dobách jejího mládí se učilo, že občanská práva jsou jen projevem egoismu.

« Zpět