Zaoceánské pokání

Amerika se kaje, protože se spletla.

Novináři i normální lidé si popletli Česko s Čečenskem, z něhož měli pocházet bostonští atentátníci (i když prý byli z Dagestánu, který taky v Čečensku neleží, jen s ním sousedí).

Korunu všemu pak dal údajný exagent CIA, když konstatoval, že atentátník se jmenuje po prezidentovi České islámské republiky Džochar (anebo se možná někde dočetl o § 659 našeho nového občanského zákoníku, který zřejmě zavede mnohoženství, ovšem i mnohomužství, máme přece rovnosprávnost).

To je prostě Amerika.
Spletou se a omluví se.
Jak nebolševické!

Vůbec si svého času nevážili toho, že notorická paní komisní prorokovala vítězství komunismu v Americe (především ovšem Latinské) už dávno a vůbec se podle toho proroctví nezařídili (například nezajistili jeho splnění).

Což je ostatně kupodivu společné všem, o kom ona notorická paní předsedkyně něco věští.

Jen si zavěštila, že na plzeňských právech studuje podvodně zhruba 400 lidí, a oni si hned nevděčně dohledali, že všechno bylo v pořádku. Jen si zavěštila, že pana premiéra na stranickém kongresu s hanbou vyženou, a on si klidně obhájí funkci. Jen si zaprorokovala, že na plzeňských právech nezbyde ani jeden profesor poté, co z nich tak nerad odešel ten, se kterým se jí báječně popíjí na zmar jeho alma mater, a oni si jich tam zaměstnají jedenatřicet! Jeden z Vás kdysi napsal, že to je, jako když do telefonního automatu házíte peníze, ale slyšíte pořád jen opakovací tón.

A omlouvá se snad?

Když někdo splní i ty její požadavky, které si jen myslela, prostě své rozhodování odloží. Však jim ti mladí pedagogové zestárnou a ona pak bude moci antidiskriminačně prohlásit, že jsou moc staří, zatímco ona v čele své demokraticky neodvolatelné komise, nezávislé na zákonu, ale zejména na rozumu a také na čemkoli jiném (snad kromě pocitů a známostí, neboť podle slov pana premiéra z Lidových novin rozhoduje právě podle těchto kritérií, tedy známostí a pocitů, jiná by taky za tři minuty, jež vycházejí při vydělení času na projednání počtem akreditací nestihla zohlednit) přece jen a jen mládne.

Omlouvá se snad velký demokratický pan komukoli kdykoli náměstek za svůj skvělý superdemokratický objev (či spíše přiznání), že kritéria výběru komise, která úslužně, byť marně, zkoušela potvrdit proroctví notorické paní předsedkyně „byla jiná nežli nestrannost“ (toto milé sdělení obdržela například absolventka pomluvená pod č.j. R  – 505 – 10, kterou ovšem pan náměstek pro jistotu oslovil „vážený pane“).

Omlouvá se snad někomu Severní Korea?

Naopak, chce přece s pravou bolševickou mstivostí naopak po Jižní Korei pod hrozbou agrese poníženou omluvu za všelijaké nesouhlasné projevy, či dokonce protestní demonstrace.

Takhle je to totiž správně po bolševicku!

« Zpět