Zápalkový asi ne

Proč byste si hráli se zápalkami, když tu máme nový občanský zákoník?

Jak se zdá, nově i občanské zákoníky (ovšem zatím jenom ten náš budoucí) jsou vytvářeny sice jako forma zábavy, ale často vycházejí z vážných problémů mechanických, logických i matematických. V takových případech pak může jejich správné pochopení být významným příspěvkem k rozvoji mechaniky či matematiky.

Nový kodex totiž postupuje klasickou cestou od jednoduchého ke složitějšímu, ba až nejsložitějšímu (byť cestou poněkud zpřeházenou). Najdeme v něm totiž zcela lapidární, každému snadno pochopitelná, moderně zformulovaná ustanovení. Jako třeba krásný, vzorově jednoduchý § 1007 odst. 1: byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení.

Ale od těchto prostých a milých ustanovení se postupuje dál až k opravdovým záhadám.

Tak třeba podle § 608: lhůta nebo doba určená v kratších časových jednotkách, než jsou dny, se počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí.

Nechci teď řešit, jak nás naši vládci počínaje Přemyslovci až po ty nejsoučasnější drželi celá staletí v tupé nevědomosti, že lhůta nebo doba běží od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí, bez které byl náš život pochopitelně mnohem temnější a neskonale těžší, a jen v tiché úctě a obdivu skloním hlavu nad tím, jak na výsost potřebné pravidlo nám zákon konečně osvětlil.

Ale pokud lhůta činí například pět vteřin (hodin, minut), znamená to přece současně, že nečiní ani dva týdny ani třeba osm let (ledaže by to počítal pan komukoli náměstek proslavený právě podobnými počty). Jestliže svědek podle zákona lhát nesmí, ostatní logicky lhát mohou až se jim bude od úst prášit (jde o důkaz vyloučením, latinsky argumentum per eliminationem).

Jestliže od začátku do konce běží (jen?) lhůta určená podle časových úseků kratších, než den, jak tedy běží jiné lhůty?

Běží lhůta určená podle časových úseků naopak delších než den či podle dní od konce do začátku? Od prostředka do konce? Nebo dokonce od prostředka až do začátku?

Skutečný hlavolam (tedy: forma zábavy, ale často vycházející z vážných problémů mechanických, logických i matematických, takže v takových případech pak může jejich správné pochopení být významným příspěvkem k rozvoji mechaniky či matematiky)!

Záhadou svého druhu ovšem je i to, jakým hlavolamem vlastně nový občanský zákoník je?

Mechanický hlavolam je třeba objekt, který svého luštitele vybízí k objevení skrytého aspektu za pomoci šikovnosti, zručnosti, fantazie či štěstí.

Hlavolamů je deset kategorií s mnoha podkategoriemi (zápalkové, provázkové, trikově rozkládací, bludiště s kuličkou, nemožné předměty jako třeba šípy v lahvi, mizející hlavolamy, jejichž otočením vznikne něco docela jiného, a jiné).

Pojem zápalky se v novém občanském zákoníku nevyskytuje a ze zcela neznámých důvodů v něm nejsou zápalky ani definovány.

Přitom třeba § 774 definuje pojem švagrovství, který se kromě této definice už v novém občanském zákoníku vůbec nikde neobjevuje (tak proč nedefinovat zápalky?). Nehledě k této definiční záhadě přece jen nejspíš o zápalkový hlavolam nepůjde.

Hlavolam s kuličkou? Nemožný předmět (že by přihořívalo)?

Kdybychom měli jen trochu štěstí, šlo by hlavolam mizející.

Řekněte sami, nebylo by u Masajů líp?

« Zpět