yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Zářící temný středověk
Naši notoričtí přátelé, ať již notorická paní šéfová, nebo notorický pan exministr, se inspirují čímsi tak zářivým, jako černá díra.Ovšem přímo v oné černé díře inspiraci nehledají, nebo se k tomu aspoń veřejně nehlásí.
Včera jsme si psali o tom, že podle svatého Martina (z Bragy) je jen trapný blud, jakož i faleš všech falší, že počátek roku je prvního ledna.
Na rozdíl od jiných svatých, třeba Vasila, Augustina, Iva, Thomase Mora, Jana Nepomuckého, nebo Cyrila i s Metodějem ovšem svatý Martin z Bragy právu nikterak neholdoval a ani trošku nerozuměl, ba lze říci, že o něm neměl vlastně ani ponětí, prostě o něm nevěděl vůbec nic.
Že bychom tudíž mohli uzavřít, že pokud někdo nemá o právu ani ponětí, prostě o něm vůbec nic neví, lze od něj čekat, že bude mrzačit i kalendář?
Cože jsme si to včera připomínali? Že podle pana notorického náměstka od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (O,12 roku neboli 43 dnů, jak objevil pod univerzitním č.j. R-595–10), nebo třeba, že třináct dní je 0,3 roku (protože pod univerzitním č.j. R-594–10 absolventovi, který studoval od od 19.6.2001 do 6.6.2005, vytýkal, že mu chybí do doby čtyř let studia právě 0,3 roku, tedy celé čtyři měsíce)?
Naštěstí máme nový občanský zákoník, který nám za pouhých pár stamilionů, na které naši zemi přijde, ukazuje světlo v temnotách a zářící bod, za kterým musíme směřovat, totiž temný středověk.
Když budeme v souladu s novým občanským zákoníkem sledovat zářící temný středověk, vzor našeho nového práva, rázem pochopíme, že co se nám zdálo snůškou nesmyslů, ba dokonce totální pitomostí, je ve skutečnosti respektování starých dobrých tradic.
Co třeba povídala notorická paní komisní v rámci onoho rádoby prorockého povyku, který jeden renomovaný právník trefně pojmenoval jako plzeňské třeštění?
Že práce umístěné v knihovně sice v knihovně jsou, ale přesto neexistují, že studenti podváděli, že ještě víc podváděli učitelé, kteří navíc ani neexistují (do té doby jsem si myslíval, že když někdo neexistuje, nemůže nás ani podvést, ale nová doba nám přinesla nový feudální pohled), že plzeňská práva jsou špatná a špatný je každý, kdo tomu nevěří?
Podle některých pramenů jeden z nejznámějších inkvizitorů, Bernardo Gui, předstupoval před lidi, jež do té doby nikdy neviděl a o nichž nic neslyšel, standardně s kázáním začínajícím: Vidím vás, vy bědné nádoby hříchu, vás, kteří smilníte, podvádíte a všelijak ohavně hřešíte, vás, měchy odpornosti a nástroje špatnosti, vás, kteří se budete smažit na rozpálených roštech pekelných a které čerti budou párat zubatými noži, vás, pro něž pro jejich strašlivé hříchy nebude milosti na tomto ani onom světě, atd.
Pro středověké soudce, kteří odsuzovali myšlenky, bylo prostě zcela obvyklé, standardní, oznámit úplně cizím lidem, že se dopustili neskutečných špatností.
A když jen očkem nahlédnete do nového občanského zákoníku (víc bych si ani netroufl radit), hned zjistíte, co je onou nekonečnou inspirací těch, s nimiž se notorické paní komisní pije tak dobře, až slibuje akreditaci za jejich zvolení do akademických funkcí.
Přece ten zářící, temný středověk.
