Zase etická?

Že by bylo umění až tak strašně odtržené od života? V knihách nebo filmech jsou zapšklí, byrokratičtí, zlí a záludní kantoři zcela neomylně řazeni mezi záporné postavy, které nemá nikdo ani trošku rád. Když ještě i v dobách mohutného šetření, ba nouze, udělají hlavní hospodářskou prioritu ze svých platů a když tráví mnohé chvíle svého volného času úporným, téměř masovým pronásledováním studentstva, už je v očích diváků nezachrání ani snaha prosadit zákon, který by navždy stvořením, jež jsou jim podobna, zabránil se prosadit (už jsem si dříve dovolil citovat z návrhu nového občanského zákoníku, že by se podle něj nikdo nesměl dovolávat ve svůj prospěch své vlastní neschopnosti, ba ani nepoctivosti).

V běžném, neknižním a nefilmovém životě se však prý ještě pořád najde pár lidí, kteří jsou schopni uvěřit tomu, že to snad bývalí novopečenci mysleli upřímně.

Jak pravil jeden z mých blízkých, zbytek světa už dávno ví, že žádné vymyšlené rychlostudenty sice nenašli, takže pomalostudenti ovládli fakultu, naštěstí (zejména pro její rozpočet, novopečenským hospodařením založeným na astronomickém peněžním ocenění jejich vlastních osob, nezměrně zubožený) však jen na krátko. Samozřejmě zvolili v prvé řadě zcela zásadní a oblíbený princip padni komu padni. Nejenže tedy jejich vlastní pomalostudium pochopitelně nevadí, ale když spolu s necelými čtyřmi stovkami studentů iniciativně vyhodili ze školy i soudcovskou dcerku onoho pána, jenž nad zdvojenou elektronickou evidenci povyšuje svůj prastarý ošmataný notýsek, který si po večerech už dlouhá léta dennodenně pozorně prohlíží, aby byl připraven odhalit jakýkoli nesoulad světa od svého notesu, hbitě ji vzali zpátky, zatímco zbývající stovky studentů se stále potí v očekávání, jak všechno dopadne. Rovné zacházení prostě nadevše, a taky transparentnost (proto se s tím přece ona slečna veřejně chlubí) a hlavně morálku a etiku. A když už jsme u té etiky, dovolím si tedy v P.S. přiložit další část svého psaní etickému panelu.

P.S. (pokračování):

Vaše Magnificence, vážený pane rektore,…

Úvahy o mafiánských sítích, opřádajících stát, jsou a od počátku byly nesmyslné. Vám samotnému, Vaše Magnificence, jsem kdysi věnoval svou knihu V síti, která má být o mafiánské síti opřádající stát, ačkoli je o soudním procesu v Chomutově a cestě do Kostariky a sítí je míněn internet (románový hrdina prostřednictvím internetu prožívá rodinnou tragedii on line, avšak vzdálen tisíce kilometrů). Pan ministr financí již 5.listopadu 2009 prohlásil, že onen posudek na obří ekozakázku, který jsem měl údajně napsat já, napsal ve skutečnosti někdo úplně jiný (záznam části jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR si dovoluji přiložit).

Nechci rozhodně bránit sám sebe, chci jen upozornit na to, že ohledně mé osoby byly vyřčeny snadno vyvratitelné lži, přesto však stále dokola opakované lži, a že to mělo minimálně upozornit na to, že tvrzení týkající se studentů právnické fakulty mohou být „stejně pravdivá,“ totiž stejně nepravdivá.

Vaše Magnificence, vážený pane rektore,

osobně se domnívám, že zjištění Vámi jmenované Komise, byť složené z členů podjatých a nekompetentních, je ve skutečnosti plnou rehabilitací stovek neprávem pomluvených absolventů Fakulty právnické Západočeské Univerzity v Plzni.

Dříve či později se najdou i novináři, kteří se nebudou bát poukázat na podivné pozadí této zvláštní aféry, jež posloužila, a o tom není sporu už dnes, jen jako volební kampaň jednoho či dvou politiků (podle některých odborníků úspora na volební náklady jde do desítek milionů korun, ušetřených díky dehonestaci spolužáků oněch kandidujících o­sob).

Naopak, bylo připuštěno, aby z Komise unikala konkrétní jména studentů, u nichž nakonec bylo vše doloženo bez sebemenších pochybností, přičemž však vždy šlo o jména „mediálně zajímavých osob.“

Současně byla zahlazena pochybení, vyšlá najevo jaksi mimochodem a týkající se členů Komise (pan Bezouška studoval podstatně déle, než kolik činí délka studia vytýkaná doc. Brázdovi jako porušení akademického slibu, navíc sepsal disertaci v jiném oboru, témže jako doc. Brázda, což se sice doc. Brázdovi vytýká, ale u pana Bezoušky nevadí, pan Pospíšil studoval skoro osm let, než radši sám svá doktorská studia, už jako děkan, ukončil, a nepublikoval za tu dobu ani řádku, nový vedoucí katedry pan Malast studuje stejně dlouho stále a s publikacemi je na tom jen o málo lépe atd.).

Komise tedy nedostála možnosti a povinnosti(!) očistit studenty a absolventy FPr ZČU i tam, kde nesporně zjistila, že jsou pro to splněny všechny podmínky.

Ačkoli měla být pochybení kumulovaná, jak Komise sama konstatuje v závěrech své zprávy týkající se rigorozního řízení, byli jako údajní provinilci označeni i ti, u nichž bylo účelově dohledáno jen jedno jediné, což svědčí o podjatém a účelovém výběru (ve věci Vašeho č.j. R-750–10 se absolventovi rigorozního řízení vytýká, že v jeho spise chybí oponentské posudky, totéž je vytýkáno jako jediný nedostatek jiné absolventce pod č.j. R-753–10 a podobně, přičemž Komise uzavírá, že je třeba postupovat proti, a výhradně jen proti, těm absolventům, u nichž byla nalezena kumulace nedostatků).

Komise přitom zjistila, že oponentské posudky nebyly dohledány ve 46 případech ze zkoumaných 858, tedy cca v 5%, současně konstatovala i další pochybení a uzavřela, že „Komise zjistila významnou kumulaci nedostatků (pochybení) ve dvanácti případech.“ Jestliže dva z těchto dvanácti jsou případy uvedené pod shora uvedenými jednacími čísly R-753–10 a R 750–10, v nichž o žádnou kumulaci nedostatků nešlo, pak je zjevné, že

• závěr Komise je v rozporu s vlastním textem její zprávy, – že Komise se sama neřídila kriteriony, jež si vytkla, jde tedy o další doklad subjektivního a účelového výběru osob určených k dehonestaci a potrestání a neobjektivnosti jednání Komise.

Pokud kdy byly akademické svobody pošlapány, stalo se tak právě díky osobám, jež se uchopily vedení na fakultě.

V tisku byly například propírány tři poslední obhajoby, při nichž byly obhajovány práce, jejichž jsem měl být vedoucím (médiím lze jistě odpustit, že nevědí, že rigorozní práce žádného vedoucího nemá, horší je, že se podobně vyjadřovala i osoba tehdy pověřená řízením fakulty). Všechny byly napsány na stejné téma, jmenovaly se velmi podobně, a proto měly stejné oponenty a byly obhajovány v týž den, přičemž jejich (resp. dvou z nich) obhajoba byla svolána již v červenci 2009 (následně byla počátkem září přidána třetí práce na stejné téma a s podobným názvem).

Posléze jsem byl nejen já, ale i dva z uchazečů zostuzeni v médiích, pan Pospíšil dal kvalitu prací přezkoumat panu Eliášovi, který práce, jež nebyly z jeho oboru (!) prostudoval za několik hodin (!) a vyřkl ortel: (žádná z prací sice není plagiát, ale dokonale kvalitní je jen jedna). Pan děkan Pospíšil projevil šok nad tím, co jsem si mohl dovolit (s tím, že práce ještě přezkoumají nezávislí odborníci z jiné vysoké školy).

Bohužel nemluvil pravdu, protože o obhajobě byl informován: na schůzce několika senátorů AS FPr ZČU, mne a dalších osob… mne vyzval k další spolupráci a mimo jiné k tomu, ať katedra funguje jak dosud, ať běží obhajoby atd., (schůzka proběhla na konci září 2009, obhajoby se konaly 5.10.). Jak je Vám jistě známo, věc oněch nešťastných uchazečů byla již vyřešena, jejich práce posoudili nezávislí odborníci z jiné vysoké školy a vysokoškolský titul byl přiznán všem… Stále si myslím, že nemá smysl počítat řádky, citace, slova použitá v jiných dílech atd., ale bohužel práce pozorně číst. Zesnulý pan dr. Otakar Motejl opakovaně napsal, že práci dr. Bendy považuje za myšlenkově bohatou a přínosnou, její obhajoba byla pro uchazeče všechno jen ne příjemná (došlo k silnému názorovému střetu o pojetí odstraňování majetkových křivd mezi ním a jedním oponentem), jak mohl konec konců dosvědčit třeba pan Bezouška, který tam většinu obhajoby jako má tehdejší pravá ruka seděl, ale nové vedení dovolilo pana Bendu vláčet v médiích kvůli řádkování a odstavcům…

Osobně se tedy domnívám, že nedůvodné zostuzení stovek studentů představiteli nového vedení je opravdu pošlapáním akademických svobod a jednáním, jež na akademickou půdu nepatří. Zesnulý pan Otakar Motejl označil v listopadu 2009 na ČTK (ČTK, 18.11.2009) právnickou fakultu za oběť mediální štvanice, která pomíjí, že šlo o školu, „která měla skvělé kantory i parametry.“

Bývalá Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v téže době konstatovala, že plzeňská aféra je charakteristická tím, že „se z obětí dělají viníci a z viníků oběti…“

Bude-li zájem, pokračování zase příště.

« Zpět